Umění a odpad/ Odpad a umění – tisková zpráva

Slovo odpad je mimořádně mnohoznačné. V nejběžnějším slova smyslu můžeme rozlišovat odpad domácí, průmyslový, nemocniční, nukleární… Také odpad před spotřebou (vzniklý při výrobě) a odpad po spotřebě. Odpad je to, co nemá hodnotu. Odpad je něco, co v nás vzbuzuje odpor, od čeho odvracíme zrak. Odpad je to, co od-padne od ruky, něco, čeho se chceme zbavit, vyhodit, vytěsnit. Kategorie odpadu je pohyblivá a pomíjivá, výrobek je užitečný jen do určité doby, dočasně. Zároveň je možno jej z kategorie odpadu vyzvednout a vrátit jej znovu do života. To, co je pro jednoho člověka odpadem, pro druhého být nemusí a naopak. To, co se objeví v popelnici nebo ve sběrném dvoře, není nutně nefunkční – prostě se jen daný předmět majiteli přestal hodit.

Vyřazené, odhozené nebo odložené je součástí trendu prolínání vysoké a nízké kultury, které je jedním z atributů uměleckého dění konce devatenáctého a celého minulého století a jedním z hlavních rysů postmoderny. V první polovině minulého století šlo v první řadě o to dokázat, že umění se da stejně dobře dělat z odpadků, jako ze vznešených, tradičních materiálů. Zatímco v době avantgard bylo používání odpadu spíše výjimkou a jednoznačným znamením protestu a provokace, během šedesátých a sedmdesátých let se stalo téměř pravidlem, aniž by pozbylo provokativní atributy (Arte povera, Noví realisté…). Tehdy však již bylo sociální kritikou konzumerismu. V osmdesátých a devadesátých letech se k ní přidružuje polovědomá úzkost konce století, formálně však k výraznému posunu nedochází. Kolem roku 2000 se zvedá velká vlna zájmu o tvorbu z odpadu, je spojena s fenoménem DIY a environmentálně vstřícným laděním společnosti, které vyústilo až v nedávnou eko a bio módu. Vzniklo také označení uměleckého směru: Trash art.

Sympoziem Odpad a umění – umění a odpad navazujeme na již proběhlé úspěšné akce v různých částech republiky. V Pardubicích se představí Veronika Richterová, známá svou tvorbou z pet lahví, performer František Kowolowski, Josef Daněk, který vytváří multimediální představení s použitím odpadového materiálu, pozvání přijali také Petr Lysáček, Tomáš Grabec a Václav Voleský, kteří se zabývají tvorbou objektů.

Sympozium doplní v prostoru galerie Art Space NOV dvě přednášky: v pátek 18.9. v 18 hodin bude Jana Orlová hovořit o historii tvorby z odpadu, v sobotu 19.9. pak Václav Hájek o díle Kurta Schwitterse, průkopníka Trash artu).

Výstupy ze sympozia budou k vidění v Art Space NOV, umělci budou mít také možnost své dílo instalovat ve veřejném prostoru.

Jana Orlová

Jaroslav Horecký – Tři gule

Jaroslav Horecký (*1984) je v pardubickém kontextu solitérním zástupcem trash estetiky. Tvoří z odpadu, z vyřazených užitkových i průmyslových předmětů a dává jim tak nový život, novou funkci. Je mu blízká vize ekologické recyklace: používá materiál, který nejenže ztratil původní účel, ale je na první pohled prostý jakékoli estetické kvality. Tyto obyčejné, „opovrženíhodné“ materiály pak transfiguruje do syrového uměleckého díla.

Přestože mu chybí výtvarné vzdělání, není Horecký typický zástupce art brut, nebo alespoň ne ve smyslu, který je v Čechách kodifikován. Není outsiderem, ale naopak typickým insiderem kulturního světa, je dobře známý jako organizátor kulturních akcí. Jeho pohled, v mnohém ohledu autentický až naivní, není nepoučený: Horecký velmi dobře ví, co dělá. Umění je pro něj stejně dionýská hra jako katarze sebevyjádření. Chybějící kontakt s primárně výtvarnou scénou mu umožnil rozvinout osobitou práci s materiálem, která odkazuje na svět umění přírodních národů, náboženských symbolů a archaického písma.

V cyklu Větve, který na výstavě představí, se vzácně snoubí bezprostřednost se sebedisciplínou a soustředěností na přenos konkrétního sdělení. Technicky se jedná o našepsovaná prostěradla napjatá mezi akátové větve, spojené gaffou. Typickým znakem jeho tvorby jsou mohutné nánosy barev, které místy praskají a vytvářejí další struktury. Rád také používá nápisy, které mají často neskrývaně ontologický či mýtopoetický charakter, na rozdíl například od textů na plátně Václava Stratila, který více zdůrazňuje absurditu či uměleckou provokaci. Oběma je však blízká nadsázka a humor, která v případě Horeckého příjemně „odlehčuje“ drsnost použitých materiálů.                                          

Vernisáž: 13. 8. 2015  v 19.00 hodin, úvodní slovo pronese Jana Orlová

Výstava otevřena do 12.9. 2015, út – so 14-18 hod.

jarin_pozv_web

 

MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA CITY AND ME

21 mladých umělců z 12 evropských měst.
Kurátor: Lucas Cuturi

videoart/instalace/intervence/foto/malba

Umělci: Mihai Sălăjan and Sergiu Sas (Arad)
Hermano Noronha (Aveiro); Leonard Sherifi a Luca Staccioli (Genoa)
Zsolt Iochom (Harghita)
Petter Solberg (Kristiansand)
Rossella Piccinno (Lecce)
Markus Hofer, Martin Sturm a Evalie Wagner & Teresa Fellinger (Linz)
Simona Zemaityte (Kaunas)
Offcity, Lukáš Hájek aJan Zdvořák (Pardubice)
Belén Rodríguez and Patricia Sandonis (Valladolid); Jonas Anicas (Vilnius)
Luiza Margan and Maja Rozman (Zagreb)

VÝSTAVA bude probíhat od 1. 7. do 30.8. – najednou v čtyřlístku pardubických galerií Východočeská galerie v Pardubicích v domě U Jonáše, Galerie města Pardubic na Příhrádku, soukromé galerie Art space NOV a fRESCH Gallery.

http://www.creart-eu.org/activities/opening-creart-european-exhibition-2015-city-and-me-pardubice-30

V Art Space NOV bude vystaveno:

Luca Staccioli (Janov / Itálie) – Untitled (video)
Evalie Wagner a Teresa Fellinger (Linec / Rakousko) – neonový úkryt (instalace)

CreArt v Pardubicích