Děkujeme sponzorům a podporovatelům sympozia Odpad a umění, umění a odpad

logoPardubice_logo_1C

Děkujeme Statutárnímu městu Pardubice a Pardubickému kraji  za finanční podporu sympozia, městské části Pardubice 1 za veřejný prostor, firmě TRANSFORM Lázně Bohdaneč za poskytnutí průmyslové haly a firmě SK-EKO PARDUBICE S.R.O za všestrannou podporu.

loga sponzoři

Za materiál k tvorbě děkujeme firmám:
Medin, a.s., Halla, a.s., C. Bechstein Europe, Modelárna Nemošice,s.r.o., Optika Čivice, s.r.o., Tvar Pardubice v.d., SK-EKO PARADUBICE S.R.O., Transform a.s., Lázně Bohdaneč, Sklenářství Kudrnáč, Technistone, a.s. Děkujeme!

Odpad a umění, umění a odpad

28. 8. – 24. 9. 2016

odpADY

Druhý ročník sympozia ODPAD A UMĚNÍ, UMĚNÍ A ODPAD se od prvního ročníku odlišuje maximálně.Zatímco loni jsme se mohli setkat s umělci, kteří s odpadem ve své tvorbě pracují zcela přirozeně, častoa jednoznačně, letos pozvání přijali tvůrci spojení se sklem: VLADIMÍR KOPECKÝ *JAROMÍR RYBÁK * ILJA BÍLEK * MARTIN OPL * DANIEL KINSKÝ *IVO KŘEN *

 

Sklo je svou podstatou velmi čistá hmota. I když asi vzniklo náhodou zatavením křemičitých písků v ohni, představujeme si sklo čiré, téměř neviditelné. Z takového pijeme víno a přes sklo brýlí a čočky fotoaparátů pozorujeme svět, čelní sklo dopravních prostředků nás ochraňuje při cestování. Na druhou stranu bývá sklo často nalezeno při archeologických vykopávkách a přítomnost zlomků v gotických nálezech dokládá bohatství společnosti.

 

Odpad je to, co civilizace nepotřebuje. Odhazujeme předměty a materiály, které nám posloužily a již jich není třeba. Umění často vrací do oběhu odložené nepotřebné předměty. Vzpomeňme si na Karla Nepraše a jeho cyklistické řetězy a páčky, na Věru Janouškovou a smaltované hrnce. Průzkumy smetišť dělával ve svém surrealistickém období i Picasso, výsledkem byl ikonický objekt Býk z řidítek a sedla kola.

 

Nesmíme také odhlédnout od faktu, že odpad zamořuje planetu. Problémem je nejen odpad nukleární, ale i rané nerozložitelné plasty v oceánech a volné přírodě. Vážnou komplikací začíná být tzv. cosmicdebris, suť létající v kosmu.

 

Pro sklo máme při třídění odpadu nejvyspělejší postup – hned dva různé kontejnery, zelený a bílý, na barevné a čiré sklo. Recyklace skla je mezi ostatními surovinami nejjednodušší. Z úlomků se stane opět užitné sklo.

Jak si poradí pět sklářů a jeden grafik a sklářský teoretik s možnostmi odpadových, nikoliv pouze skleněných materiálů, uvidíte už v neděli 28. 8. 2016 v 18:00 na vernisáži výsledků sympozia v galerii Art Space NOV. Autoři budou mít také možnost své dílo instalovat ve veřejném prostoru.

VLADIMÍR KOPECKÝ

* 1931 Svojanov, studoval na SOŠ sklářské v Kamenickém Šenově a SUPŠ sklářské v Novém Boru, absolvoval VŠUP v Praze v ateliéru monumentální malby a skla Josefa Kaplického. Ateliér skla na VŠUP v Praze vedl od roku 1990 do roku 2008. Často používá řezané tabulové sklo a nalezené materiály, s nimiž pracuje jako malíř nebo sochař- tvůrce objektů a performer.

 

JAROMÍR RYBÁK

* 1952 v Plzni, absolvoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě, obor hutního zpracování skla, po té atelier sklářské tvorby u prof. Stanislava Libenského na VŠUP v Praze. Člen skupiny Rubikon, vytváří skleněné plastiky a realizace do architektury. V roce 2001 nazval Ivo Křen jeho výstavu v pardubickém muzeu Stvoření z bestiáře.

www.rybakjaromir.cz

 

ILJA BÍLEK

* 1948 v Liberci, absolvoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě, obor hutního zpracování skla,

poté atelier sklářské tvorby u prof. Stanislava Libenského na VŠUP v Praze. Je vedoucím ateliéru skla na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem

http://www.iljabilek.com

 

DANIEL KINSKÝ

absolvoval SUPŠ v Turnově, studuje FUD UJEP ve sklářském ateliéru Ilji Bílka

 

MARTIN OPL

* 1992 ve Slaném, absolvoval SUPŠ sklářskou v Kamenickém Šenově, studuje FUD UJEP ve sklářském ateliéru Ilji Bílka

http://martinopl.com

 

IVO KŘEN

* 1964 v Pardubicích, grafik a kurátor převážně sklářských výstav, je teoretikem sklářské skupiny Rubikon. Pracuje jako kurátor sbírky skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Ve volné tvorbě se specializuje na vícebarevný linoryt. Získal řadu ocenění Grafika roku.

http://www.ivokren.cz

Martina Vítková

 

Vernisáž bude  v neděli 28.8.2016 v 18 hodin, její součástí bude performance prof. Vladimíra Kopeckého. Výstava potrvá do 24. 9. 2016.

 

Doprovodné programy:

11. 9. v 18:00 – ASSTMA, hudební projekt Filipa Jakše

16. 9. v 19:00 – Přednáška Martiny Vítkové: O umění a o tom, co civilizace nepotřebuje

24. 9. v 19:00 – Hubert Krejčí:  Hadrářova céra, Hnojiště u cesty aneb Tajný magický kabinet   Mistra Trampoliniho, jednoaktovky v podání ansámblu Restmüllbande.

 

 

 

Lenka Morávková: Collapsoscape

LM_web_pozv

LENKA MORÁVKOVÁ: COLLAPSOSCAPE

Interaktivní audiovizuální instalace

8. 7. 2016 – 31. 7. 2016 otevřeno út – so: 14 – 18 hodin

 

Vernisáž:  8. 7. 2016  v 19.00 hodin

Projekt Collapsoscape vychází z osobní zkušenosti nepřetržitě kolabujícího hudebního softwaru a každodenní frustrace z práce s technologií tu představuje výchozí bod pro tvůrčí proces.

 

Collapsoscape využívá stavu takového kolapsu – ztrátu racionální kontroly, ztrátu víry ve schopnost porozumět technologii a ztrátu důvěry v přátelské spiklenectví mezi člověkem a technologií. Autorka přináší nový pohled a přeměňuje tento kolaps v  rozpustilý a suverénní hudební happening, kde se digitální chaos stává odrazovým můstkem kreativity sahající daleko za hranice běžné kontroly.

 

Zvuky operačních systémů (Mac, Linux, Windows), které jsou přehlíženým, přesto všudypřítomným zvukovým souputníkem naší každodenní práce s počítačem se stávají hudební osnovou instalace. Živý hlas návštěvníka se mísí do nahodilé digitální kompozice a výsledná skladba pak představuje osobní „kolapso-symfonii“ každého návštěvníka. Instalace je doprovázena vizualizacemi kombinujícími chybové hlášky a destruktivně-taneční performanci v kalifornské poušti.

 

 

 

Kamera: Mark Daniel Quintos (www.markdanielquintos.com)

Taneční performance a choreografie: Misty L. Murphy, Maïko Le Lay

Video edit a postprodukce: Aneta Železníková

 

Spolupráce a technická podpora: Luis Henao (University of California Los Angeles), Robert Schirmer

 

 

Lenka Morávková děkuje Galerii NOV a všem přátelům, kteří laskavě poskytli osobní elektronická zařízení k radostné destrukci  a vlastníkům soukromého pozemku, kteří nás i bez povolení k natáčení nezastřelili.

<< In glitch I trust >>

 

 

FRISK

Doprovodný program k výstavě Davida Helána Těžká váha malby. Freejazzcorová smršť v podání poměrně nové, ale už nyní legendární kapely FRISK!

FRISK_web

David Helán – Těžká váha malby

helan_pozv_web perfo_web

David Helán: Těžká váha malby

Obrazy, performance

 

  1. 5. 2016 – 30. 6. 2016
    otevřeno út – pá: 14 – 18 hodin

 

Vernisáž:  6. 5. 2016  v 19.00 hodin, performance autora a Miloše Šejna

 

David Helán dokončil v roce 2010 studia v Ateliéru konceptuální tvorby AVU u profesora Miloše Šejna. Během studia absolvoval několik stáží, například na prestižní Cooper Union v New Yorku, dále na Middlesex University v Londýně, stáž v intermediálním ateliéru Profesora Milana Knížáka, a další. Mimo jíné se účastnil tvůrčích pobytů a rezidencí, a to zejména v Bulharsku, Polsku, v rakouském MuseumsQuartier, či v Českém centru Bukurešť v Rumunsku, kdy mnohačetně reprezentuje Českou republiku. Jeho tvorba jde napříč medii, v uplynulé době zaměřuje se zejména na uměleckou performanci, kde pospolu s filmovou tvorbou, široce popisuje možnosti zacházení se světlem. V současné době dokončuje vypracování grantu tvůrčího stipendia přiděleného na roky 2013/15, kdy postihuje šíři utváření takzvaných LP, dlouhodobých, ale zároveň neukončitelných projektů, jimiž jsou zejména vypracování a vydání specifického slovníku Symfonia tři v českém a anglickém jazyce, a celovečerního filmu pojmenovaného Budoucnost patří héliu, jež je v pravém smyslu filmem o světle doplněným o titulky. Helán má v současnosti za sebou sto výstav a padesátku skupinových nebo solo performancí v Česku a zahraničí. Hned s dokončením studia, mimo jiné, postupuje do finále evropské soutěže diplomových prací Startpoint a do národního kola soutěže Henkel Artaward.

David Helán.

Rozptyl Helánových performancí je velmi široký perfórmensch  .

V performance – akcích používá koncentraci propojení: konkrétního místa, prostoru (interiér, exteriér); věcí, předmětů; vlastních děl v široké škále médií (fotografie, video, objekt, instalace, malba, text a další); i zapojení samotného diváka do jeho akce. Pracuje s velkou dávkou osobitého humoru, vtipu a také nadsázkou.

Velmi důležitým prvkem je napojení na práci s textem, slovem, či větou, komunikací a vazbou na interpretaci vlastního výtvarně autorského slovníku, ve kterém rozvádí své umělecké výstupy, ale i naopak z textu zhmotňuje a odhmotňuje v určitou akci. Improvizací, momenty překvapování a přítomným znepokojováním v dané situaci, dosahuje důležitého, potřebného zájmu a pozornosti publika. I přes velkou míru osobité improvizace v konkrétní performanci rozvíjí Helán předvymyšlené tělo vystoupení, které právě komickým způsobem odhaluje a rozpracovává tímto vystoupením.  V některých případech zdůrazňuje apel tématu k místu, v souvislostech s podtextem historie i současnosti, anebo také v důsledné mystifikaci pro podpoření komična.

Helánův výkon může být a je vším, co si připustíme, každý moment, každý pohyb, gesto, či slovo se stává v jeho přítomnosti artistickým výkonem ekvilibristy. Helán je performativní aktivista, art – lingvista, um – pro – fórista a v tomto smyslu předvádí svým přístupem nekonečnou hru a narušuje tak žití „všední“ reality.

Helán má elán.                                                                                                                                          Vojtěch Skácel

 

Miloš Šejn (1947) performer, vizuální umělec, 1990 – 2011 profesor AVU, jehož klíčovým tématem je krajina. Pracuje s různými médii – malbou, fotografií, instalací, ale i tělesným pohybem. Připravil řadu domácích i zahraničních výstav a performancí.

Wooden Web – součást dne kreativity

 

 

 

fb_www

21. března   10:00 – 19:00

WOODEN WEB
instalace, prezentace, performance, v prostorách Art Space NOV .
V základu skupinové výtvarné aktivity WOODEN WEB je metaforická představa, společně budovaného DŘEVNÉHO MODELU INTERNETOVÉ SÍTĚ.
Akce se zúčastní i mladí autoři z České republiky,USA, Irska a Slovenska, z okruhu spolupracovníků projektu „WOODEN WEB“, kteří speciálně pro prostorové podmínky galerie resp. přilehlých venkovních prostor (dvorku) připraví instalaci a následnou prezentaci vybraných částí projektu.
Komicko-absurdní hra absurdní povaha projektu je pro vyzvané mladé autory záminkou otevírající prostor plurálnímu, kreativnímu přístupu k tématu post-internetové podoby komunikace.
Iniciátorem a garantem projektu je výtvarník a vysokoškolský pedagog Josef Daněk

Jakub Jan: Electro-Didjeridoo set

5. února 2016 ve 20:00

Doprovodný program k právě probíhající výstavě Nikol Kutíkové s názvem Safe Passage.

Hutné, niterní, brutální didjeridoo beaty ve spojení s neopakovatelnou atmosférou sklepní galerie Art Space Nov.

Vstupné dobrovolné

Tohle prostě musíte zažít!!pozv_web

Jan Steklík a Josef Daněk: Tma a uhlí; práce na papíře a instalace

tma_web

Začněme historickou analogií: Když byl v lednu roku 1938 „otec konceptuálního umění“ a mág Marcel Duchamp přizván k účasti na Mezinárodní expozici surrealismu v pařížské Galerii Beaux-Arts, rozhodl se zde realizovat dílo, které spočívalo v zavěšení 1200 pytlů od uhlí ke stropu. Instalace, z níž se neustále k zemi snášely zbytky uhelného prachu, byla (spolu s dalšími rekvizitami) situována v hlavním sále galerie, který byl pro tento účel zatemněn, takže návštěvníky bylo nutné u vchodu do expozice vyzbrojit kapesními svítilnami, aby se vůbec mohli v prostoru orientovat.
Duchampův „environment“, který zároveň převracel kategorie „nahoře“ a „dole“, jakoby rovněž evokoval melancholickou atmosféru interiérů umělých grott, jaké bývaly nedílnou součástí renesančních či manýristických zahrad a zámků. Patrně nikdo z diváků mondénně přihlížejících vítěznému tažení surrealismu v umění – a možná, že ani jasnozřivý autor instalace – tehdy nemohl předvídat, že o několik desítek let později dojde na jiném místě k opětovnému spojení obou klíčových elementů instalace – tmy a uhlí. I když v příznačně pozměněné a do jiného média transformované podobě. Ve skutečnosti tento návrat není až tak překvapivý, uvědomíme-li si, že zde setkáváme s okultními tématy par excelence, které existují v jistém smyslu mimo čas a prostor a neplatí pro ně tudíž nějaká preferovaná dějinná situovanost.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy se průnik obou témat znovu probudí k životu a nalezne svůj nový výraz v komplementárním spojení cyklů dvou autorů Jana Steklíka (Uhlí) a Josefa Daňka (Tma). Oba tvůrci tak vlastně po mnoho let nezávisle na sobě zpracovávali nevědomky každý svůj díl (až do této chvíle) latentního celku. Oba přitom shodně tvořili s nutkavou, racionálními prostředky nevysvětlitelnou posedlostí, jakoby pracovali na příkaz nějaké vyšší bytosti. Jejich dominantním médiem se stala kresba, navíc pojímaná napůl jako určité privatissimum. Petr Ingerle

Pro Jana Steklíka (nar. 1938, kreslíř, ilustrátor, malíř, performer, spolu s Karlem Neprašem spoluzakladatel Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu) může kresba představovat komplexní souhrn několika mizejících znaků, záznamů materiálních stop. Autor pozvedá a humanizuje svět obyčejných věcí, vytváří nenápadné absurdní struktury. Znejišťuje diváka tím, že průběžně uplatňuje nejrůznější systémy v jediném díle, ale nikoliv v zájmu nějakého „surreálného“ efektu ale „humoru bez vtipu“.

Josef Daněk (nar. 1961, performer, kreslíř, autor plastelínových obrazů a objektů z tavených plastů, s Blahoslavem Rozbořilem autor scénických performancí) se ve svých kresbách pokouší zkoumat a narušovat princip diferencí (např. figury a pozadí), které jsou s každou linií mimovolně vytvářeny díky vizuálním konvencím. V rámci svého meditativního přístupu ke kresbě preferuje „samovytváření“ černé plochy zbavené zobrazivého principu.

Vernisáž: 8. 3. 2016 v 18.00 hodin, úvodní slovo pronesou Duňa Slavíková a Petr Ingerle, zahrají Michal Hrubý a Zdeněk Závodný /saxofony/

Nikol Kutíková: Safe Passage – fotografie instalace

Nikol Kutíková: Safe Passage

safe passage pozvanka_web

Nikol Kutíková zásahem v galerii NOV pracuje nejen se samotným prostorem a jeho svébytnou atmosférou, ale zejména s prostorem vnitřním, prostorem vlastní existence. Ohledává zde možnosti prostředků, jež se z původní tendence malířské, v poslední době čím dál tím více soustředí na materiál a instalaci, na sentiment a existenci. Pracuje s divákem jako součástí stroje. Příběh zde nejistě končí. Může zde býti prázdno obsahem plného života? Co se stane, až prolezeme k cíli. Budeme mít odřeniny či prázdné pohledy?

Nikol Kutíková (1991) se ve své původní tvorbě zabývala především malbou vícevrstevnatých znakových koláží. V poslední malířské fázi ale cítila potřebu vykročit z obrazu do prostoru. Tento přerod byl do jisté míry kontinuální záležitostí. Jednalo se o nutkání zobrazit motiv ve své originální podobě. K tomu využívala materiály zastupují konkrétní prostředí, se kterými má každý osobní zkušenost, jsou pro něj něčím dobře známým (kachličky, parkety…atd.) . Materiál použitý v této instalaci – pletivo – zde ztrácí svoji původní roli zamezení pohybu, naopak vybízí k průniku.

STUDIUM:

2015 – AVU, atelier intermediální tvorby, Dušan Záhoranský a Pavla Sceránková; 2015 – stáž – AVU, atelier intermediální tvorby, Jiří Příhoda; 2013 – stáž – AVU, Šalounův atelier, Jan Mladovský; 2011 – 2015 AVU, ateliér grafika 2, Vladimír Kokolia; 2006 – 2010 – SUŠG Jihlava

VÝSTAVY:

2015 – Greenhouse – výstava ateliéru Intermédia 2, Berlín , STILL(A)LIFE – Galerie 2+1, Bechyně

2014 – Bitva -výstava ateliéru Grafika 2, galerie UFFO, Trutnov , Pokoje – výstava ateliéru Grafika 2

2013 – WHYRWEAREHERE – Zámek Třeboň

2011 – Nikdo se neptá – Štěpán Bartoš, Pardubice

2010 – Klub 29, Pardubice

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY:

2015 – Boží požehnaní, Ukradená galerie, Praha , CUT OFF – Galerie Machoňova pasáž, Pardubice

2013 – Dostihy a sázky – Galerie chodba, Praha

2010 – OK centrum, Pardubice

2009 – fResch Gallery, Pardubice

Vernisáž: 9.1. 2016 v 19.00 hodin

Výstava otevřena do 27.2. 2016, út – so 14-18 hod.