JAN CILEČEK * DVA ŽIVLY * 2 ELEMENTS

VERNISÁŽ ve čtvrtek 25. dubna 2019 v 18 hodin

Výstava potrvá do 15. června 2019

 

Živel je základní složka světa. Slovo živel vytvořil obrozenecký jazykovědec Josef Jungmann jako ekvivalent latinského elementum a řeckého stoicheion, slov označujících základní složku světa. Když chtěl pojmenovat nezkrotnou, neovladatelnou a často ničivou přírodní sílu vody, ohně, vzduchu a země, vyšel z pojmu živý. Starověká filosofie, věda a středověká alchymie chápala čtyři živly jako základní složky světa. Skrze živly byly vykládány nejen přírodní jevy, ale také vnitřní složení člověka. Tak je tomu u lékařů Hippokrata a Galéna.

Jan Cileček je figurální sochař, jeho témata jsou velmi současná, zdálo by se velmi moderní: potápěči, letadla, motocykloví závodníci. Ale právě použití figury ho řadí k mnohatisícileté tradici sochařství, pro niž bylo lidské tělo tím nejzákladnějším modulem k vyjádření jakéhokoliv myslitelného tématu. Je to tak od starověké Mezopotámie a Egypta přes mistrovskou trojici: Feidias, Michelangelo a Auguste Rodin. Obraz světa, jeho původ, historie i budoucnost, vše lze vypovědět skrze lidské tělo. Narušení figurálního principu přišlo s 20. stoletím, s objekty Marcela Duchampa, recyklací Pabla Picassa, a s vyjádřením prastarých vzorů a sil Constantina Brancusiho.

Z dnešního pohledu se právě figura může zdát základním elementem veškerého sochařství. Jan Cileček řeší figuru ve funkčním pohybu. Nejde tedy o posvátné pojetí stojícího či sedícího muže, ale o figuru, která překonává živel, sleduje cíl a doufá ve vítězství nad vlastnostmi a protitahy vody a vzduchu. Se vzduchem se u Cilečka spojuje rychlost, s vodou naopak zpomalení. Přestože jde o přirozený pohyb člověka při sportu, stále si lze sochy a reliéfy vyložit jako zprávu o dobývání světa.

V roce 2019 se setkáváme již s druhým sochařem. Vyjádření figury u Jana Cilečka můžeme porovnat s předchozí výstavou nefigurálního sochaře Jana Kováříka, shodou okolností spolužáka ze střední umělecké školy. Jan Cileček se narodil v roce 1976 v Uherském Hradišti, kde vystudoval kamenosochařství a je absolventem figurálního sochařského ateliéru pražské Akademie výtvarných umění. Studium započal u Karla Nepraše a dokončil u Jana Koblasy. V letech 2007 – 2013 působil jako samostatný výtvarník Divize dekorace Barrandov Studios a.s. V současné době má ateliér v Pragovce v někdejším průmyslovém srdci Vysočan a jeho práci zde můžete vidět na pravidelných výstavách a otevřených ateliérech. Na svého profesora z AVU, Karla Nepraše, vzpomíná velmi rád a pokračuje v tom, co se u něj naučil. Figura byla médium a já jsem to cítil taky tak, říká Jan Cileček.

Martina Vítková

 

JAN KOVAŘÍK – objekty (březen-duben 2019)

29Vyvřelé, vybuchlé houbovitě narostlé tvary, zbytnělí parazitní článkovci, šmoulí hřiby, ocucané žvýkačky, voňavé květiny, roztomilé chobotničky, ohlazené valouny, osahaná mýdla a vetřelčí sliz.  Absolvent akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru sochařství Jindřicha Zeithammla Jan Kovařík (1980) je nefigurální sochař. Dělá tvrdé a bytelné sochy, které vypadají velmi měkce, jako kdyby vyrostly v přírodě. Dosud vystavoval převážně v galeriích typu bílá kostka, ale zdá se, že jeho barevné řasy, bonbony, polštáře, podušky a bloby se budou lépe vyjímat v podzemí. V komplikovaném, ale inspirativním prostoru může sochař ukázat nejen, co dovede, ale rovněž vyplyne smysl jeho precizní práce s tvarem. Jsou jeho díla jen dovednou estetikou nebo skutečně představují proměnu přírodního tvaru v prostorovou poetiku humanistického vědomí?

http://jankovarik.blogspot.com/

Kurátor: Martina Vítková

 

JAN CILEČEK – sochy (květen-červen 2019)

Absolvent AVU v ateliéru Karla Nepraše a po něm Jana Koblasy narozený v roce 1976, je starším předchůdcem Roberta Palúcha, který započal studium u Koblasy a dokončil jej u Jaroslava Róny. Cileček představuje figurální pól sochařství anekdotického charakteru, zaměřuje se na mužská genderová témata objevitelů, závodníků, pilotů, potápěčů. A zároveň objektů startujících letedel, raketových lodí, helmy, která nabývá téměř biologických tvarů. Dalo by se říci, že rozšiřuje linii, již pro domácí český prostor nastavil ve dvourozměrném umění Kamil Lhoták. Zdánlivá vstřícnost publiku je ale pro sochaře pastí, Jan Cileček se překvapivě nestal součástí žádného významného výstavního projektu, přestože podobná témata na velkých zahraničních výstavách a bienále figurují a přitahují pozornost. V Art Space NOV bude mít vlastně poprvé možnost ukázat na samostatné výstavě (dosud vystavoval autorsky jen v Kině Pilotů v pražských Vršovicích), jak jeho dílo obstojí před veřejností laickou i odbornou.

Kurátor: Martina Vítková

 

MARKÉTA OPLÍŠTILOVÁ – instalace (červen-červenec 2019)

29Markéta Oplištilová (1992) je absolventkou Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem, oboru přírodní materiály, absolvovala stáže na Accademia di Belle Arti di Firenze v Itálii a na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Studovala také v Ateliéru sochařství UMPRUM v Praze pod vedením Dominika Langa a Edith Jeřábkové. Nejdůležitějšími tématy jsou pro ni člověk a místo. Upoutala na sebe pozornost již hravou Romskou abecedou z pingpongových míčků, věnuje se analýze konkrétních situací, jež doprovázejí výstavní aktivity, ale je také autorkou dvou rozměrných realizací. Dřevěné Oblohy z roku 2015 a Památníku u Chemparku v Záluží, který připomíná oběti výstavby chemických závodů

http://artikl.org/vizualni/prostor-jako-predmet-zajmu

https://www.works.io/marketa-oplistilova

Kurátor: Martina Vítková

ODPAD A UMĚNÍ V. – výstava ze sympozia (září-říjen 2019)

V roce 2019 si Pardubice připomínají výročí slavného Artchema, které pořádali na konci 60. let František Kyncl, Jiří Toman a Jaromír Zemina. Art Space NOV vybírá účastníky sympozia a tím i výstavy z řad umělců, kteří dokáží pracovat s chemickou povahou materiálů a reakcí.  Jednáme také o doprovodných programech – návštěvách pamětníků, mezi něž patří Stanislav Kolíbal a Jaromír Zemina. Výročí Artchema se výstavním (ale nikoli sympoziálním) projektem rozhodla uctít také Východočeská galerie v Pardubicích, který připravuje Tereza Nováková. Oba projekty se místem, časem, myšlenkou a pravděpodobně i kooperací propojí.

Kurátor: Martina Vítková