VERNISÁŽ ve čtvrtek 10. června 2021 v 18.00 * Výstava potrvá do 24. července 2021
Po mužných Obrázcích z venkovského života Filipa Nádvorníka Art Space NOV připravil výstavu obrazů Petry Švecové, jež nemohou být odlišnější. Chlapíky v holinách a kovbojských kloboucích střídají jemné pastelové barvy, květiny, mísy, stoly, vázy a domácí zátiší. Nová kapitola v práci Petry Švecové je trochu překvapivá, dosud ji charakterizovaly spíše monochromy a abstraktní krajiny. V sérii proříznutých pláten je zakódováno Fontanovo otevření prostoru malby z dvourozměrné plochy do nekonečné dimenze.
Malba je pro Petru Švecovou alchymický proces, zpočátku se uvažovalo o tématu Smaragdové desky, na níž se píše: Nahoře nebe, dole taky. Malířka se zamýšlí nad vztahem hermetismu a současného poznávání světa, kdy si víc a víc uvědomujeme složitost a komplexnost vazeb. Malba jako neustálý proces, při němž se snažíme dosáhnout výsledného díla, ale který nás zároveň postupně pohlcuje, kdy neustálé hledání je vlastně stejně důležité, jako výsledek. Autorce pod rukama vzniká jakási mapa myšlenek a pocitů, jež nejsou náhodné, ale vycházejí z naší podvědomé paměti i kulturní historie. Mohou si nárokovat univerzální platnost.
Autorka ve své vizi výstavy vnímá podzemní prostor Art Space NOV jako podsvětí, prostor kořenů, v němž se aktivuje naše podvědomí, naše schopnost číst symboly a porozumět archetypům = prastarým vzorům, jež si neseme v individuální i kolektivní mysli. Úkolem malíře je přinést do podzemí světlo, ani ne tak fyzicky, jako symbolicky. Teprve v té chvíli se kořeny změní v rostliny a vytvoří kvetoucí zahradu.
Nadčasová emoce uložená v malbě Petry Švecové se rozpíná od doteku reality, a osobního výrazu, k idealitě, k čistému bytí věcí. Britská uměnověda používá pojem New Spirit Painting – Nový duch malby, či nový duchovní obraz podle výstavy v Královské akademii v Londýně v roce 1981. Pojem zahrnuje i obrazy, jež nejsou čistě neoexpresivní. Můžeme si povšimnout také zvláštní vazby mezi abstrakcí a vztahem k žitému světu. Malba se dotýká reality, ale nepopisuje ji, nekopíruje. Jak to popsal Wilhelm Worringer, abstrakce je vcítěním se do skutečnosti, naopak realismus mnohých historických epoch, helenismu nebo dvorské gotiky, byl symbolem existenciální úzkosti. Rozpor mezi určitostí a neurčitostí tematizují ve svých plátnech také velké světové hvězdy Marlene Dumas nebo Luc Tuymans. Zátiší tradičně vypovídá o životě člověka, aniž by nutně muselo obsahovat živou bytost, ještě podstatnější se zdá význam zátiší jako žití v klidu (klidožití, stilleben).
Soudobá malba nepojmenovává témata nebo problémy, spíš nás vede k přemýšlení nad věcmi světa, a tím nás činí moudřejšími. Obraz vzniká jako soukromý rituál. Soukromost tvorby obrazu spojená s rukodělnou výrobou díla má v současném technicistním klimatu zvláštní přitažlivost. Obrazy se vztahují k umění i k životu, jedno ani druhé se nedá uměle vyrábět. Umělec současnosti je experimentátor a pokušitel, obraz můžeme chápat jako laboratoř, prostor hledání, scéna pro hypotézy a konstrukce. Současná malba nikdy není pouhým popisem nebo reflexí, obraz nasycuje a zmnožuje odlišnosti, zasévající pochybnosti do oka a mysli diváka. Obrazy nás těší a zároveň provokují, iritují nebo trýzní.
Název výstavy by se dal přeložit jako Obyčejná záležitost, ovšem autorčin výklad snese přirovnání s vesmírem: Obyčejná atomická hmota kosmos sice utváří, ale je vlastně jen viditelnými pěti procenty, zbytek jsoucna je temná hmota a temná energie, o níž mnoho nevíme, přestože ovlivňuje fyzikální zákony. I v našem vlastním známém světě vidíme jen malou část, jež je součástí mnohem složitějšího celku. O pozadí se můžeme jen dohadovat, přesto však platí: Vše je „jediné“. Uspořádání obrazů je vytváření světa, který odráží principy a řád vesmíru.
Petra Švecová je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze v roce 2018. Prošla ateliéry Milana Knížáka, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla, ale má za sebou také studium fotografie na FAMU a mediální studia na FSV UK. V novinách občas najdete její článek, nebo ji v rozhlase uslyšíte povídat si o umění. Na pražské akademii působí i dnes, stará se o kontakt s veřejností.
Martina Vítková, s použitím textů Petr Švecové
https://www.petrasvecova.com/
