ONDŘEJ VICENA * STRANGEMERCH
VERNISÁŽ v pátek 12. února 2021 * Výstava potrvá asi do konce března 2021
Do výstavního prostoru Art Space NOV lze vstoupit z Pernštýnského náměstí, v jehož centru stojí Mariánský sloup. Tato barokní památka inspirovala umělce Ondřeje Vicenu k reflexi aktuální situace. Mariánské sloupy, na jejichž špici obvykle stála na srpku měsíce Panna Marie se svatozáří s dvanácti hvězdami, byly obvykle stavěny jako poděkování za to, že se městu morová rána vyhnula, nebo že odezněla. Pardubický monument od neznámého umělce z roku 1698 byl v 18. století doplněn o dvě čtveřice světců (Jan Nepomucký, Josef, Prokop, Ivan, Ludmila, Václav, Vojtěch a Norbert) z dílny místního pardubického sochaře Jana Teplého. Pokud by byl sloup poděkováním za překonání moru z roku 1680, šlo by o poněkud předčasnou poctu, další rána se v Pardubicích objevila v letech 1710—1715 a pak ještě v roce 1758, 1760 a 1770, vlastně velmi nedávno. Následovaly epidemie cholery a španělské chřipky, ale to už nebyly sloupy v módě.
Sloup byl centrem barokních poutí, jež měly podpořit náboženský prožitek a utužit víru. My bychom dnes rádi putovali ke spáse onačejší, nazýváme ji Pfizer, Astra Zeneca, Moderna a někdo snad i Sputnik. Ať už je cílem primárně zdraví a sekundárně podnikání, kulturní život nebo cestování, po přímluvě a vykoupení toužíme. A tak nám ho může prodat kdokoli. Naše instagramová kultura, krize finančnictví, pseudoobchod se spásou, tyto vize stojí za inscenací Ondřeje Viceny v podzemí Art Space NOV. Modré světlo jako barva víry, důvěry a naděje mezi na míru vyrobeným stolem, zrcadly, bylinkami a obrazy navozuje pocit luxusu. Modrá obrazů vychází spíš z vybledlých výloh s reklamou na dávno prošlý produkt. Co se bude v podzemním obchodě prodávat? Možná měšce a možná vykoupení. Ondřej Vicena staví prostředí pro svůj divnoprodukt — strangemerch.
Napřed si řekněme, co to vlastně je. Na počátku je anglický pojem merchandise pro zboží a obchodovat, merch nebo merchandise je obor zabývající se péčí o zboží. Ve světě sneakers (tenisek), hudby, filmových ság a youtuberů to znamená oblečení a módní doplňky s vlastními potisky napřímo prodávané fanouškům. Fanoušci merch kupují, aby dali najevo náklonnost k určité věci, kapele, umělci, herci, brandu či modelu tenisek a odlišili se od ostatních. Merch zachraňuje hudební průmysl po té, co zkolaboval trh s cédéčky.
Díky designovanému merchi na první pohled odlišíme fanouška Star Wars či Avengers od vášnivého posluchače Metallicy. Měl by svět živého umění přijmout podobnou strategii? Potkávali by se ve městě lidé patřící do okruhu Gampy, VČG, Fonsu a NOVu v teniskách různých barev a designů? S hipsterskými taškami, kšiltovkami a sofistikovaně pojednanými tričky? Nově v roušce s logem favorizované instituce? Je opravdu všechno obchod? Když skrze výstavy představujeme vize a ideály, znamená to – že je prodáváme? Je možné vytvořit prodejem produktů nové kmeny a klany, rytíře a heroldy?
V průběhu 20. století velké hvězdy konceptuálního umění jako Marcel Duchamp, Joseph Beuys nebo členové Fluxus uvedli do oběhu multiply — grafiky, tisky a objekty vytvořené v malé sérii, očíslované a licencované, určené pro sběratele, nikoli pro fanoušky. Rozšířit tyto artefakty mimo oblast VIP bylo proti jejich smyslu. Cestou triček a tašek s vlastním designem se vydal až v 80. letech Keith Häring. Ondřej Vicena posunul myšlenku ještě dál. Vyrábí a nabízí divnoprodukt. Je to umění, multipl 2.0 nebo něco úplně jiného? Inspirován pozdní gotikou navrhnul měšce. Budeme na sebe při placení v supermarketu či ve zdravé kavárně pomrkávat, když z kapes či batůžků vytáhneme Vicenovy měšce? Má vůbec něco takového smysl, když neplatíme zlatými dukáty, ale kartami, mobily a virtuálními bitcoiny?
Vicenův projekt spojuje obskurní gotické peněženky, Flusserovu černou skříňku, morovou historii města Pardubic a megaslavné lokálně usazené rappery Milion Plus. Přijde Nik Tendo do Art Space NOV? A koupí si měšec? Výstava Strangemerch měla nabízet gotický divnoprodukt v předvánočním čase, ale vinou covidu se stane spíše epickým masopustním karnevalem v době morové rány. Čímsi mezi mementem mori, dance macabre a vzýváním spásy. Jenže co to je, co náš sekularizovaný svět dokáže znovu uvést do harmonie?
Ondřej Vicena (1988) prošel na pražských uměleckých školách řadou pozoruhodných ateliérů, na Akademii výtvarných umění školou Tomáše Svobody, pobýval v atelierech hostujících profesorů, Rakušana Markuse Huemera a Brita Johna Hilla, ve škole německé kurátorky Ruth Noack. Na Uměleckoprůmyslové škole studoval sochařství u Dominika Langa a Edith Jeřábkové nebo supermédia Davida Kořínka. Pracuje s estetikou současné postinternetové doby. Jeho výstavy jsou charakterizovány jako bipolární interaktivní open space. Účastnil se úvahy o východoevropské identitě, výstavy Michala Novotného Orient 2 v prostoru bratislavské Kunsthalle, tato výstava charakterizovala dvě polohy zraněné identity – sebepodcenění a aroganci. V Meetfactory vyprávěl příběh zrušené smíchovské sklárny Invald, v cyklu Start up Galerie hlavního města Prahy vystavěl 4D kočár, v Roudnici koncipoval Ateliér duše. Jindy se zamýšlel nad životem a smrtí v 80. letech, v galerii Futura zvizualizoval úzkost a van Goghovy vrány. Prostor mezi podivností a krásou, místo pro fetiš a reprezentaci moci a luxusu umělec obvykle promýšlel do prostředí bílé kostky, jak si poradí s gotickým podzemím?
Martina Vítková
