Vážení přátelé,

vernisáž ve čtvrtek 7. září 2023 v 18.00
* výstava potrvá do 28. října 2023

Výstava Pavla Duška není tak ani Zevnitř ven (jak zní letošní téma roku) jako Zvenku dovnitř. Autor vychází ze street–artové strategie. Pro pochopení potřebujeme nejen vidět námět, ale též si uvědomit materiál a také instalační záměr. Odpověď na otázku, zda je Pavel Dušek malíř, není vůbec jednoznačná. On sám se za malíře považuje. Přesto pracuje nejen s barvou, ale i s hmotou, cementem, betonem, kovem a acrystalem, materiály spíše sochařskými. Na jeho práci má vliv architektura a urbanismus. Svým malířským školením navázal na základy z hradecké stavební školy a je to vidět. Provádí rekonstrukce reality. Představuje nám prázdné interiéry vydlaždičkovaných koupelen, industriálních chodeb, vypuštěných bazénů, pozůstatků progresivní modernity. Na jedné straně luxus, na druhé ruina. Dekorativní podlahy, geometrické podhledy, sem tam bruselský stolek nebo lampa. Inspirací byly často slavné vily, Volmanova v Čelákovicích, Tugendhat v Brně etc. Malba je formálně propojená s reliéfem, působí jako koláž, připomíná syrový přístup Vladimíra Houdka a metavzpomínky Matthiase Weischera, představitele nové lipské školy a zároveň protežé Davida Hockneyho.

Prostor na obrazech je také překvapivě čistý, lapidární, směřuje k minimalismu a jazyku geometrie. Dlouhodobé vyladění směrem ke street–artu dodnes práci Pavla Duška určuje. Už dávno nejde a možná nikdy nešlo jen o zanechávání stop. Stoupenci environmentálních hnutí, u nás teoretik Jiří Zemánek a slovinský malíř a filozof Marko Pogačnik, prováděli geopunkturu – akupunkturu země. Kosmologickými obrazci umístěnými na konkrétních místech léčili planetu. Podobný étos spasení existuje i u street–artu, v mnoha případech jsme svědky terapie urbánního světa a průmyslových oblastí uměleckými zásahy. Nemám na mysli žádné hloupé tagy, ale legitimní snahu prospět, zkrášlit, sdělit message. Zanechat vzkaz, že ani tento kout světa nezůstal nepovšimnutý.

Pavel Dušek žije v časoprostoru, kde cestování je běžné. Běhá výzvy v Himalájích. Rozsévá svoje obrazy (a betony) po různých evropských a asijských metropolích v rámci guerillového pojetí umění a pokusu estetizovat příliš rychle rostoucí dystopické megapole plné lidí. Cestování po světě není ani tak turismus, jako sběr dat pro umělecký výzkum adaptace modernity, úrovně environmentálního žalu, problémů globalizace a záhybů virtuálního světa projevujícího se v realitě. Aktuální přitažlivost street–artové komunity vysvětluje její univerzalita: Banksyho piecy jsou srozumitelné nejen v euro–americké kultuře, ale i kdekoli jinde.

[Obrazy / objekty = reliéfy] Pavel Dušek pojmenovává kódy, které jsou tematickým a místním určením. Pracuje v modulech několika velikostí, některé se hodí do interiéru, jiné do veřejného prostoru. Pardubická výstava In the Basement (ve sklepě) navazuje na předchozí prezentaci v Trafo galerii, nazvanou In the House, tedy v domě nebo snad i doma, kde jsou doma umělci pracující ve veřejném prostoru.

Pokud jsou objekty určené do ulic instalované v galerii, jejich koncept se mění. Jednotlivé artefakty už neposuzujeme jako intervence v jistém geografickém a sociálním kontextu, ale jako zprávu o dění. Nebo jako tradiční umění. A umění je v naší kultuře to, na čem se dohodneme, že umění je. Přijďte to do galerie zjistit. Součástí výstavy In the Basement je také videofilm natočený při instalacích reliéfů v různých koutech světa.

Pavel Dušek (1992, Hradec Králové) v letech 2012–2018 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Michaela Rittsteina. Stáž v indonéské Jakartě není jediná jeho zahraniční zkušenost. Svými obrazy označil místa v Athénách, Paříži, Londýně, Benátkách nebo Barceloně. V roce 2021 získal Cenu kritiky za mladou malbu.

Martina Vítková