Aktuálně

vernisáž ve čtvrtek 4. června 2026 v 18.00, výstava potrvá do 18.7.2026

 kurátor: Kamil Princ

Metafora člověka připodobněného k provazu nad propastí pochází z Nietzscheho spisu Tak pravil Zarathustra, jenž popisuje naši existenci jako náročnou pouť, během níž musíme přejít od své zvířecí podstaty směrem k vyššímu vývojovému stupni. Kolář však pracuje s tématem rokle nikoliv ve smyslu dočasné překážky, co je třeba překonat, nýbrž jako se symbolem trvalé existenciální úzkosti v našem nitru, kterou musíme přijmout a tím nad ní zvítězit. Navazuje tak na myšlenku S. Kierkegaarda, jenž viděl život jako bolestně napjatý mezi lidskou dočasností na jedné straně a božskou věčností a duchovním nekonečnem na straně druhé. 

Malíř ve svých dílech kriticky zobrazuje, jak moderní člověk ve změti povrchní světské zábavy zapomíná na svou smrtelnost a oslepen úpadkovou estetikou mainstreamového kýče poklesá na úroveň zvířete, před nímž nás Nietzsche tak důrazně varoval. Do kontrapunktu k propasti životní melancholie zející uvnitř nás pak autor klade pekelnou jámu křiklavé reklamy, pomíjivých marketingových trendů a iluze konzumního štěstí. To ona je tou nejnebezpečnější strží, jež svýma hypnotickýma očima zírá zpátky do našeho nitra.

Výstava sestává ze tří tematických okruhů inspirovaných Nietzscheho filozofií. Část GOTT IST TOT upozorňuje na současné hodnotové vakuum, jež vede k úpadku, přinášejíc násilí, pornografii a pop. Segment EWIGE WIEDERKUNFT zpodobňuje výjevy groteskního návratu do promarněného mládí, kde děti mají místo hraček smrtící zbraně. Závěrečný úsek ÜBERMENSCH pak vykresluje novodobého pseudo-nadčlověka v podobě mimozemšťana nebo androida, jenž se svým obsedantním libidem, chorobným narcismem a touhou po umělé kráse proměnil v luxusem oslepenou můru letící uhořet…

Martin Kolář (1999) je čerstvým absolventem pražské AVU, kde již od prvního ročníku budil pozornost svou velmi precizní malířskou technikou ve spojitosti s originálním stylem, v němž po vzoru Jacquese Derridy dekonstruuje realitu. Navzdory přítomnosti existenciálního pesimismu však jeho obrazy paradoxně působí rozverně a hravě, což ještě více akcentuje jejich skrytou bizarnost.             

/ Kamil Princ /