Vigilie před nedožitými osmdesátinami Huberta Krejčího, projekce jeho autorských fotografií z 60. a 70. let a zejména představení tiskoviny , která vznikla ve spolupráci s divadelním publicistou Vladimírem Hulcem a typografem Janem Čumlivským. Obsahuje drobné texty, které nebyly zatím publikovány.
Dvorek a sklep domu čp. 49 na Pernštýnském náměstí v Pardubicích v neděli 10. listopadu od sedmi hodin večer.
vernisáž ve čtvrtek 31. října 2024 v 18.00 – výstava potrvá do 30. listopadu 2024
Na výstavě Tam dole, ve výstavním prostoru Art Space NOV, představí své práce studentky a studenti ateliéru tvorby písma a typografie z pražské uměleckoprůmyslové školy. V hlavním městě, na náměstí Jana Palacha, v domě č. 80, sídlí škola sto třicet osm let a od jejího založení se tam vyučuje i dovednostem, které souvisí s písmem a s grafickou úpravou textu. Slovo ateliér se v žargonu českých vysokých uměleckých škol používá ve více významech. Je to místo – místnost ve škole, současně to slovo znamená čas – dobu a konkrétní vyučování a především se jako ateliér označuje kolektiv – studentky a studenti, kteří se učení se té věci, v tom místě a v tom čase věnují. Dříve Ateliér knižní kultury, později Kniha a písmo, dnes Ateliér tvorby písma a typografie je v tuto chvíli tvůrčím kolektivem téměř třiceti lidí. Všichni se z různých perspektiv zabývají zkoumáním a prací s médii, která se zakládají na textu a písmu. Předmětem jejich aktivit je proto i nejniternější vhled do podoby a kreslení vlastního tiskového písma.
Tam dole je na omezeném prostoru vystaveno dvacet nejpozoruhodnějších tiskových písem, vytvořených studentkami a studenty během posledních čtyř let, kdy na jejich práci jako učitelé dohlíželi Jan Čumlivski a Filip Kraus. Kromě krásných písem jsou v galerii k vidění také knihy, brožury a magazíny, autorské i společné publikace, které studentky a studenti vysadili svými písmy, často sami vytiskli a svázali a řadu z nich nejprve i sami napsali.
Z pražské Umprum do Pardubic ale dorazily nejen neživé artefakty, ale i ateliér, jako společenství autorů a tvůrčí akt. Několik dní ateliér fungoval ve městě a v prostorách galerie jako na detašovaném pracovišti. Ateliér se věnoval vnímání města, příběhům a událostem, které se propsaly do jeho povrchu a na tom základu na místě vznikla část výstavy.
Konečně Tam dole – Là-bas – je také prazvláštní román francouzského spisovatele Jorise Karla Huysmanse z roku 1891, jehož titul a část vyprávění jsme si pro dotvoření expozice vypůjčili.
Filip Kraus
Myšlenka výstavy vznikla po nedávné výstavě klauzurních prací UMPRUM, kdy Ateliér tvorby písma a typografie Filipa Krause a Jana Čumlivského měl jednoznačně nejzajímavější a tím pádem nejvíc navštěvovanou prezentaci. Vystavovat typografii není úplně jednoduché, mnohem snáze se pracuje s obrazy. Návštěvníci si na výstavě mohou jen zřídka listovat knihami a vnímat úpravu a jemnosti jednotlivých fontů. Užití písma ve veřejném prostoru je ovšem ještě komplikovanější a zajímavější část jejich oboru. Správně použité písmo tvoří základní bázi naší orientace ve světě, nás snadný nebo nesnadný pohyb nejrůznějším prostředím, od učebnic, přes metro až po letiště. Pojďme se podívat, kde se základní citlivost pro písmo a zprostředkování informací tvoří. Skrze výstavu nahlédneme do ateliéru, jenž je zároveň tvůrčím kolektivem a nositelem jistého názoru na věci písma. Nechme se překvapit, jak mladí tvůrci a znalci písma vnímají Pardubice a načítají zdejší témata, jakým je třeba i osobnost dramatika a divadelníka Huberta Krejčího.
Martina Vítková
TÉMA ROKU NÁLEZY
Na motto roku 2023 Zevnitř ven navazuje v následujícím období 2024 téma nalézání, uchování, objevování, fetišů a relikvií. Nezapomínáme ani na témata minulá, Vita Nuova a O kresbě jako blízké společnici, se stále někde projevují. Nalézat můžeme cestu k sobě samým i vhodný úhel pohledu na okolní svět. Tentokrát se poprvé setkají tři krátké, ale důležité výstavy připomínající tvorbu osobností, jejichž čas na tomto světě už minul a my máme pocit, že jim ještě něco dlužíme, že nebylo řečeno dost. Začínáme příznačně recyklačními postupy Marka Rejenta. Objevíme objekty grafika Ivo Křena, fotografie divadelníka Huberta Krejčího a etnografické relikvie herečky Barbary Plichtové.S Dominikem Langem budeme hledat své prostředí pod nánosy stovek a tisíců všedních dní, s Lucií Hoškovou se poučíme o bolesti. Ilustrátoři a typografové z UMPRUM nám pomohou nalézt umění za řemeslem.
MAREK REJENT
Marek Rejent (1969, Polička) prošel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ateliérem Veškerého sochařství. Vycházejí z něj univerzální tvůrci schopní se postavit všem výzvám, které široké spektrum našich životů dokáže nabídnout: je v tom práce s iluzí pro film a divadlo, práce s veřejným prostorem – kašny a kruhové objezdy, pomníky a památníky, spolupráce s architekty, výstavní scénografie muzeí, design hraček, svítidel a nábytku do interiérů, stejně jako vlastní volná tvorba. Sochař z několikáté generace prosečských řezbářů pracuje se dřevem, využívá nádherně prokreslené dýhy a exotické dřeviny. Je to figurální sochař a zároveň není. Strohé minimalistické tvary jsou kočkou, slepicí, stejně jako nábytkem. Rejent má také recyklační talent. Vrací do oběhu věci a materiály, které lidé zahodili, holící strojky, vysavače, televizor. Pod jeho rukama z nich vznikají motýli, lesní vysoké, hmyz nebo třeba krokodýl, případně létající motorka. Sochař Marek Rejent je členem umělecké skupiny Matky a otcové. Žije v Proseči. Recykluje staré spotřebiče do podoby zvířátek a motorek, zabývá se tématem domova. Podílí se na programu proslulého Musea dýmek v Proseči, pracoval pro film i divadlo, aktualizoval tradici soustružených hraček z Vysočiny. Je autorem několika realizací ve veřejném prostoru.
Kurátor: Martina Vítková
IVO KŘEN
Pardubický grafik a kurátor skla Ivo Křen (1964−2020) v nikdy nekončící hravosti surreálného, či absurdního ladění vytvořil během svého života několik desítek drobných objektů, ačkoli jeho hlavními tématy byly linoryty a sklo. Křen absolvoval výtvarnou výchovu a český jazyk na PdF v Hradci Králové, jeho oblíbeným pedagogem byl malíř Bořivoj Borovský. Velkou část svého života zasvětil tvorbě unikátní sbírky ateliérového skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích, kde je autorem oceňované stálé expozice České sklo 20. století. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, umělecké skupiny Rubikon a Akademie designu České republiky. Za používání originálních grafických postupů získal v letech 2004, 2007, 2010, 2012 a 2013 významná ocenění na prestižních výstavách Grafika roku v Praze. Působil jako výtvarný teoretik uměleckého skla, uspořádal výstavy skla nejen doma, ale i v řadě zemí celého světa. My na něj vzpomínáme jako na skvělého společníka, vtipného glosátora dění, a kromě hedonistických grafik obdivujeme také jeho dadaistickou nespoutanou kreativitu, již jsme mohli ocenit během druhého Sympozia Odpad a umění, Umění a odpad, které se odehrávalo na okraji Pardubic, v Rosicíchv roce 2016. Právě objektová tvorba, již vystavil snad jedině na výstavě uvedeného sympozia a během Art festivalu Black! v roce 2006, se stane náplní plánované výstavy. Jak sám řekl: Stojí mi za to být udiven a nechat se okouzlovat maličkostmi. Hledat, pozorovat, překvapovat a bavit sám sebe. Užívat si toho, že mnohé věci, dříve zcela přehlížené v překotné honbě za stále novým a zvláštním, stále zůstaly připravené být objeveny.
Kurátor: Martina Vítková
DOMINIK LANGDOMINIK LANG
Dominik Lang (1980) v aktivitě Let’s go outside, even if it rains!, ve své domovské galerii hunt kastner v roce 2023, dovádí myšlenky udržitelnosti, ekologie, ale také dobrého a odpovědného života na úroveň vnímání běžně zasvěcené veřejnosti. Idea pozvat autora ke spolupráci dřímá v Pardubicích už od chvíle, kdy se účastnil konference O Starých psech v roce 2015. Díky spolupráci kurátorky výstavního prostoru s umělcem na architektonické podobě výstavy Vladimíra Janouška v Museu Kampa a na koncepci stálé expozice Vily Věry a Vladimíra Janouškových na pražské Kotlářce, lze potvrdit, že Dominik Lang uvažuje o světě, který sdílíme, zcela přirozeně a v jasných obrysech. Není sochař zbytnělého ega, jeho rolí umělce je sloužit. A to bude náplní jeho příspěvku k prostředí Pardubic, kterému by se dříve asi řeklo výstava.
Kurátor: Martina Vítková
JOZEF VYRÁNYI A ŠTĚPÁN BLASCHKO
Výstava dvou studentů Ateliéru ilustrace pražské UMPRUM představí jejich práci v instalaci na míru Art Space NOV. Mění se podstata ilustrace v digitálním či dokonce virtuálním světě? Má pro generace dětí a mladých dospělých s datem narození začínajícím dvojkou a nulou vůbec smysl promýšlet papírové nosiče sdělení? Jak ilustraci vystavovat, navíc v podzemí? To vše a mnohem víc se stává tématem pro výstavu dvojice mladých ilustrátorů a grafiků.
Kurátor: Martina Vítková
LUCIE HOŠKOVÁ
vernisáž, komentovaná prohlídka, literární večer, přednáška
Lucie Hošková z ateliéru kresby Jiřího Petrboka na pražské AVU pracuje s patinou rozkladu, a oxidací, jejíž proces přímo urychluje a zastaví v momentu, někdy náhodném, jindy přesně daném. Autorka v kombinovaných technikách, malbách a asamblážích tematizuje tělo, tělesnost, smrt a bolest, fenomén BDSM. Své kresby a malby instaluje do neobvyklých objektových konstelací. Jedna její instalace Through the long nail in your head, I will touch Pleroma se týkala spirituální síly. Pleroma obecně označuje souhrn božských sil. Používá se v křesťanských teologických kontextech, zejména v gnosticismu. Tento termín se také objevuje v biblickém Listu Kolosanům, který je tradičně připisován apoštolu Pavlovi. Toto slovo je v Novém zákoně použito 17krát. Zájem Lucie Hoškové hledá spojitosti mezi fyzickým a psychickým, jednotlivé fragmenty obrazu prošívá a tak mezi nimi vytváří vztahy.
Kurátor: Martina Vítková
HUBERT KREJČÍ
vernisáž, komentovaná prohlídka, videoprojekce, přednáška, divadelní performance
Původně pardubický divadelník, herec, překladatel, režisér, dramatik, mim, učitel a divadelní režisér Hubert Krejčí (1944−2022) po sobě zanechal zajímavý a málem ztracený osobní archív s knihami a dosud nepublikovanými rukopisy, ale také dosud neznámou fotografickou tvorbu. Nafotografoval například Jana Wericha v roce 1961 a řadu zapomenutých míst. Fotografie vznikaly v mladých letech autora, od roku 1960 do let sedmdesátých. Soubor jeho fotografií a negativů nazvětšuje pro výstavu pardubický fotograf Luděk Vojtěchovský a komentovat ho bude fotograf Věroslav Škrabánek mladší. Na výstavě bude spolupracovat také teatrolog Vladimír Hulec, výstavu budeme reprízovat v brněnském divadle Kjógen, spjatém s tvorbou enfant terrible českého divadelnictví, Hubertem Krejčím.
Kurátor: Věroslav Škrabánek, Martina Vítková
ATELIÉR TYPOGRAFIE UMPRUM
Ateliér typografie pražské UMPRUM vedený Filipem Krausem a Janem Čumlivskim přijede představit práci svého studia a zároveň fenomén typografie jako takové. Krásné písmo, logotypy, značky orientační prvky směřují k pochopitelnosti našeho světa a naší orientace v něm. V nejlepším případě dokážou vyjádřit (podpořit) identitu.
Kurátor: Martina Vítková
BARBARA PLICHTOVÁ
Asambláže Mezioborová výstava umožní spolupracovat s etnografem, religionistou, psychologem a také hercem, či divadelníkem. V Pardubicích se ocitl s Miroslavem Lulkem archív prostorové tvorby jeho ženy, herečky Barbory Plichtové, který se pokusíme interpretovat a zpracovat. Barbara Plichtová (1947−2017) byla československá herečka, která emigrovala přes Německo do Kanady v roce 1988. Tam fotografovala Indiány, bezmocné ve vlastní zemi. Vznikl také cyklus fotografií Rómů. Absolventka brněnské JAMU hrála v divadlech v Bratislavě, Ostravě, v Přerově, a v několika filmech. Výrazná byla v ostravském představení Dům Doni Bernardy (1971) s Lenkou Termerovou. Nadějnou kariéru přerušil hereččin postoj k okupaci země v roce 1968. Spolupracovala s disentem a v roce 1977 jí byl zabaven pas, takže nemohla vycestovat do zahraničí. V letech úhoru pro ni Arnošt Goldflam napsal monodrama Biletářka. Vedle Biletářky a Červené knihovny téhož autora měla ještě další sólové autorské představení Ordinary Person. V Novém světě cestovala a vytvářela etnografií přírodních národů inspirované objekty a asambláže s výrazným spirituálním přesahem. Výběr z jejích fetišů, relikvií a panenek bude součástí pardubické výstavy.
Kurátor: Martina Vítková
ŠTĚPÁN BARTOŠ NEVIDITELNÉ SYNAGOGY
Pardubický fotograf Štěpán Bartoš i nadále pokračuje ve zviditelňování míst, kudy kráčela historie. Místa, kde žili židovští obyvatelé země jsou nahrazovány novou zástavbou anebo také vůbec ničím. Chátrají nebo jsou strženy. Na fotografiích nápadně vyniká chybění cíleně zapomenuté části národa. Ztrácíme paměť s mizícími domy, jež obývali, s rozvalenými a zarostlými hřbitovy, ale nejnápadněji je tomu právě s místy, kam přicházeli sdílet spiritualitu. Synagogy bývaly dominantou měst a dnes po nich není ani památky.
