ONDŘEJ ROUBÍK * NUEVA VIDA
VERNISÁŽ ve čtvrtek 12. března 2020 v 17 hodin
Výstava potrvá do 25. dubna 2020
Art Space Nov srdečně zve na výstavu, které voní dálkami, sluncem, mořem a solí, a otevírá
nové horizonty. Malíř Ondřej Roubík (1988) prošel na pražské Akademii výtvarných umění
ateliérem experimentální grafiky Vladimíra Kokolii a ateliérem kresby Jiřího Petrboka. Je autorem
figurálním, vypráví příběhy skrze emocionální a existenciální rozpoložení postav, jež zabydlují jeho
obrazy. V poslední době se i on zabydlel jinde, opustil domácí rybníček republiky české a vydal se
na jih, za sluncem, tak jako to činili mladí malíři první poloviny 20. století zcela běžně. V tvorbě
klasiků Antonína Slavíčka, Jana Preislera nebo Bohumila Kubišty je pobyt na jihu velmi jasně
patrný. V jejich životopisech se cesta na jih projevuje jako jasný zlom, změna v technice, světle,
malířské epoše. Cestování bylo zpočátku výrazně anglickou módou, kterou umožnilo nejen
bohatství ostrovní říše, ale i sklon k empirii jejího obyvatelstva. Češi přistupovali k změně podnebí
zcela odlišně. Například pro básníka Julia Zeyera bylo cestování nutností, v Čechách potřeboval
čerstvý vzduch, v cizině usychal žalem po domově. Jak se jižní slunce projevuje u malíře 21. století,
kdy jsou intelektuálové a umělci zvláště považováni za globální nomády?
Silný nádech prostoupený příchutí soli mě až zabolí v plicích, z té intenzity co přináší
odpolední vítr na útesy, kde stojím nyní, krátce po mém příjezdu na ostrov. Vlna za vlnou vráží
dotěrně a bez přestání do kamenů, jako by jim snad překážely v cestě, ale to místo v dálce, odkud
přicházejí, se přitom tváří tak věčně bez pohybu a konce. Jen světlo, které se od východu do západu
slunce mění, jednou za čas laskavě ukáže horizont dělící modrou poušť od pouště nebe.
Za nejdelším horizontem, který se rozpíná od útesu nalevo a končí přístavem a městem
napravo, je stejně jako zde, na místě kde chytám barvy ze vzduchu, mnoho prostoru pro nový vhled
do věcí. Věcí, jež se zdají být člověku naléhavě obyčejné. Náhle mi to tak připadá, jak dobré je
měnit tyto věci v nové cíle, nové horizonty. Představuji si, jak za nimi vdechuje čerstvé barvy zase
někdo jiný a jak dohromady tvoříme nové, komplexní obrazy napříč kulturami…
Ondřej Roubík https://ondrejroubik.com
Ondřej Roubík nazval svou výstavu Nueva Vida – nový život. Název nás jasně vede
k aktuální kapitole autorova života. K novému příběhu, jež sdílí s výstavním prostorem. Název je
zároveň španělskou verzí Danteho La Vita nuova, knihy básní a prózy věnované na sklonku 13.
století krásné Beatrici. Jako Nový život vnímal Bohumil Hrabal druhou část své autobiografie, kde
se objevuje také příběh Vladimíra Boudníka, jednoho z nejinvenčnějších umělců českého
poválečného umění.
Život ale nebývá jen nový, filozofka Hanah Arendtová odlišila Vita activa od vita
contemplativa. Přesto je jasné, že k dobrému životu potřebujeme obojí, činy i přemýšlení. Malíř
Ondřej Roubík vykročil ze svého starého světa a teď se zamýšlí nad novou situací, kterou mu
změna prostředí přinesla. Rozlehlé horizonty jsou otevřené, nic nebrání odvážným myšlenkám.
Proti jiskřivému vzduchu stojíme my sami, naše já, které hledá, kdo jsme a kam jdeme.
Martina Vítková
