Venuše na Tahu
Co by se stalo, kdyby se Věstonická venuše infiltrovala do dnešních dnů? Chtěla by se bavit. Milovala by disco a freaky oblečení. Zvysoka by kašlala na to, že její postava není zrovna v módě. Ale taky by sentimentálně milovala pohádky a mytologii jako vzdálený odraz doby, ze které pochází. A nebyla by vážná – ó nikoli! Milovala by život a jeho radostnou orgiastičnost by demonstrovala skrze kýč a vlastní suverénní okázalost.
Venuše tahu, který se jmenuje život. Spát může na podlaze s dětmi, muži a psy, kojit chce zásadně kdekoli. V přestávkách mezi halucinatorními stavy způsobenými malým dítětem dělá umění. Nepije alkohol a nejí zvířátka. Má ráda krev. Má ráda glitry a svoji nahotu, která příliš civilizovaného muže šokuje. Je performerka.
K tomu, aby se člověk uměl dobře vyválet v glitrech nebo ležet na zemi, je zapotřebí škola a roky přemýšlení. Nějak to vypadá, něco to znamená, vyžaduje to intenzivní vnitřní kontakt diváka s danou situací. Probůh, co to ta ženská dělá? Máme-li jít do blázince, pojďme svorně, ale nejdřív si trochu zablbněme s discokoulí.
(text Mgr. Jana Orlová)
