vernisáž ve čtvrtek 6. února 2025 v 18.00
výstava potrvá do 22. března 2025
Ruina může být zřícenina ale i člověk. Metafora propadliště ducha člověka, který v dnešní době strádá a nostalgicky vzpomíná. Propad do pater domu onoho člověka, Freudovský sklon k pátrání po našich sklepeních, vyvolávání starých “duchů” a jiných bytostí, které reprezentují naše vlastnosti. Veškerá esoterika a hlubší význam jsou zakopány někde dole v sklepeních osobní mytologie. Říká malíř Matouš Hrbek ke své výstavě v Art Space NOV. Autor se mihnul v pardubickém podzemním prostoru už dvakrát, poprvé s kolegy ze Skreplova ateliéru v roce 2018 a podruhé o rok později v rámci sympozia pracujícího s odpady. Tehdy kombinoval malbu, kresbu, spreje a šablony a instaloval je jako objekty v prostoru pomocí polystyrenových bloků a nalezených kovových útvarů, košů nebo mříží.
Ve své první větší samostatné výstavě představuje tvorbu navazující na loňskou diplomovou práci: malby a kolorované dřevěné reliéfy. Právě reliéfy získaly na diplomkách velkou pozornost. Robustní plastické výjevy podpořené barvou byly instalovány pomocí kovových konstrukcí. Tuto strategii prezentace nazávisle na zdech autor využívá i v podzemním prostoru. Stojny, kovové trubky, kříže a oblouky organizují a přepisují prostor. Vytvářejí dojem zalidnění, či zalesnění. Zároveň zůstávají dostatečně nehmotné, aby nepřekážely pohledu.
Druhá místnost podzemí je obsazena obrazy, a to jak rámovanými, tak nerámovanými. Je v nich jasně patrné autorovo východisko v kresbě, či snad spíš v lince. Chuť viděné a zažívané definovat, upřesnit si věci, figury a děje. Nahuštěná instalace na kovových konstrukcích může asociovat organizovanou záplavu malby švýcarsko-argentinské umělkyně Vivian Suter. Volně splývající plátna bez rámu jsou zjevně mnohem svobodnější. A je možné na nich pracovat pod širým nebem.
Jako by obraz jako sebevyjádření nestačil, Matouš Hrbek chce jít ještě hlouběji a ryje do dřevěných desek, často z tvrdého dřeva. Absolutní volnost pohybu štětce po plátně či hladkém papíru a snadnost hledání tvaru ho přiměla najít materiál, v němž bude fyzicky překonávat obtíže. Rozvrh obrazu a kontury vyrytím dokonale definovat, ukotvit. Náměty sahají do našeho světa, jsou to figurální scény s krajinou v pozadí nebo se zátiším na stole, případně portrétní hlavy. Zobrazené výjevy se dotýkají samotného procesu tvorby, či spíš autora, tvůrce. Sledujeme invenci od nápadu, jenž se pomalu nebo náhle vylíhne v hlavě, projeví se zábleskem v očích, a je zachycena skicami u stolu, z nichž pak vycházejí obrazy a reliéfy. Cítíme, že expresivní malba je základ, ale dřevěné objekty dokážou jít intenzivněji na dřen, aniž by se výraz ztratil. Práce se dřevem trvá, je energeticky náročná, a nutí autora předem promyslet koncept. Vrypy jsou stejně expresivní jako tahy. Prostor nahlížíme v mělké, ale jasně konstruované třírozměrné deformaci. S expresivní malbou je obvykle spojena zvýšená míra senzibility, úzkost nebo revolta. Za výrazem Matouše Hrbka je spíš snaha porozumět světu, v němž žijeme. Zdá se být občas náročný, ale kromě lidí v něm žijí i stromy, zvířata a květiny.
Matouš Hrbek (1995, Hradec Králové) studoval malbu na Střední škole kamenosochařské v Hořicích v ateliéru Michaely Jezberové. Na Akademii výtvarných umění v Praze pokračoval ve škole malby Vladimíra Skrepla a Jana Šerých. Tehdy se také objevil na výstavě ateliéru v Art Space NOV. Získal zkušenosti u hostujícího pedagoga Alexeye Klyuykova a na stáži na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u Klaudie Kosziby a Dominika Hlinky. Studium ukončil ve studiu Roberta Šalandy a Lukáše Machalického v roce 2024. Byl součástí týmu na sympoziu Umění a odpad / Odpad a umění V v roce 2019. Samostatnou výstavu mu v loňském roce uspořádala Galerie výtvarného umění v Náchodě pod názvem To je dneska krásně na tom venku.
Martina Vítková
Program galerie Art Space NOV je podporován grantem Statutárního města Pardubice
