pozvánka: JAN MATÝSEK * FUJTAJXL !!!!

vernisáž ve čtvrtek 29. září 2022 v 18.00 * výstava potrvá do 19.11.2022

Každý máme toho svého: jistou bytost, osobního průvodce. Někdo ho vnímá jako anděla, vílu, svědomí, vnitřní
hlas, pana Hydea. Jan Matýsek má čerta. Jednoho dne se objevil, a už s ním zůstává. Může to být anděl strážný stejně
jako démon pokušitel. Záleží nejspíš, co potřebujeme. Někdo ochránit před sebou samým, jiný rozvinout se i přes strach
a úzkosti.

Jan Matýsek spojuje scénografickou a vizuální tvorbu. Jeho práce je v mnoha ohledech sochařská, ale důležitou
roli má performance a video. Skrze možnosti divadla, vizuality a hudby autor vytváří prostředí, postavy, děje, příběhy.
Nejdominantnější bytostí je tančící a zpívající Pekelník, Krampus, Ruprecht, der Teufel, ďábel, démon, satyr, alterego,
animus, jak je libo. Ďáblovi odpovídá i připravená scéna, v teplých barvách je horko, hravo, erotično a svým způsobem
blaženě. Zažíváme moment uchvácení, třpytivý pohyblivý svět je sexy, aniž by ztrácel fluidum zranitelnosti. Mezi
rekvizitami nás jako v dětském televizním studiu vítá antropomorfní bytost s rohy, kopyty, ocasem, růžovou srstí. Ta
postava má své hrany, ale zlo z ní nevyzařuje, spíš naopak. Je součástí autorovy osobní mytologie, dá se interpretovat
skrze archetypy a svět mýtů, jež tak efektivně využívá duševěda, psychologie a psychoanalýza. Výzvou tohoto prostředí
máme projít, proplout, protančit se a pak – možná, staneme na novém levelu svého osobnostního vývoje. Více sami
sebou.

Matýsek pojmenoval svoje postupně se vyvíjející univerzum Fujtajxl! Cestou v čase akumuluje vykřičníky, v
Pardubicích jde o epizodu čtyři. Fujtajxl zachycuje v jednom verbálním uplivnutí úlek a jeho překonání. Vidíš čerta, zděsíš
se a pak si uvědomíš, že na něj přece vůbec nemusíš věřit. Nebo, že je součástí tebe. A jak píše umělec: Stačí jiskra.
Slovem tvoříš, oslovením přivoláváš.

Autorovým záměrem je přirozená cesta umění, udržitelnosti a recyklace: Vytvářet jakousi volnou kontinuitu –
něco již hotového přeměnit, třeba nové kostýmy spontánním, samovolným způsobem, přidáním nebo ubráním materiálů,
změnou střihu, zdeformováním, „nafouknutím“, sešitím dohromady…Předchozí tvůrčí úvahy Jana Matýska studovaly svět
mužů a svět vody. V Choreografii zápasu v Pragovce vnímal fotbal a mužské tělo v pohybu jako maskulinní iniciaci,
přechodový rituál. Do vody se ponořil ve videu Leviathan’s Wet Dream, a ve videoklipu Polyethelyne Terephthalate,
karaoke písničce o mikroplastech v podání mořských živočichů. Na zvukové složce videoperformancí spolupracuje se
skladatelkou Natálií Plevákovou. V okruhu umělcova zájmu se setkává element ohně a vody, což je základní, ale zároveň
dost soutěživá kombinace. Protiklad právě těchto živlů v sobě obsahuje mužské a ženské, můžeme si přestavit Jungovu
dvojici animus a anima, nebo východní tao, dvě kapky v jednom kruhu, černou a bílou, každá v sobě obsahuje svůj
protiklad. Ve vodě žijí transhumánní mořské panny, z jiného pohledu delfíni. Rozpomínáme se na vodníky a rusalky, ty si
ale v burleskní féerii prohazují hlasy, baryton za soprán. Je to psychedelický obojživelný svět. Naznačuje, že žijeme ve
vědomé a nevědomé rovině. Vyplouváme nad hladinu nadechnout se reality nebo naopak obrazotvornosti? V tekutosti
matérie, která je tak trochu protoplazmou, mlékem snů Leonory Carrington, plodovou vodou, vazelínou, zmrzlinou,
antickým vínem a kreativitou samotnou si toužíme zaplavat a v třaskavě oranžovém vzduchu zahořet jako fénix, vyjít z
ohně a vody v nové upgradované kondici.

Stejně jako v performativních cyklech Matthewa Barneyho můžeme i s Fujtajxl prožít potlačené emoce. Ty, které
nám moralistní společenství upírá, přesto je všichni máme. Nejsme tu ale ohromováni patetickou operní mytologií
Richarda Wagnera, spíš se vezeme na bláznivé barevné vlně Žluté ponorky narušované chtonickými rytmy Grateful Dead.
Přijměte malounko děsivé, trochu eklhaft, lehce rozporuplné, ale o to dráždivější pozvání na spontánní taneční parket
pekla…

Jan Matýsek (1994) se narodil v Krnově. Studoval scénografii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u
Jany Prekové, kresbu a grafiku na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně u Svätopluka Mikyty. Poté prošel ateliéry nových
médií Anny Daučíkové a Kateřiny Olivové + Dariny Alster na pražské Akademii výtvarných umění. V roce 2021 si veřejnost
naprosto získala jeho crazy pekelná diplomová práce, a to až tak, že se její estetika propsala i do následujícího ročníku.

Martina Vítková