vernisáž ve čtvrtek 8. června 2023 v 18.00
výstava potrvá do 22. července 2023
Jaké jsou cesty života a kde se kříží se sny? Zahrnují také druhý břeh? I další výstava roku 2023 se řadí do cyklu Zevnitř ven. Tentokrát jde o to, co z intimního světa lze vyslovit. Vyprávěné příběhy jsou natolik důvěrné a obnažující, že se jejich sledováním vydáváme za hranice osobního prostoru a soukromí. Barbora Myslikovjanová je figurální malířka a básnířka. V jejím ateliéru vznikají kresby a akrylové obrazy. Téma je vždy částečně autobiografické. V příběhu vystupují dětské postavy, hračky, les, voda nebo noc. Obrazy jsou spíše kresbami než malbami, důležitou roli hraje čára, obrys. Spolu s temnou a urbánně neonovou barevností se na nás přenáší cosi z neklidně snového světa, co v nás vzbuzuje podivnou jistotu, že o sny úplně nejde. Může být takto vyjádřená křehkost individuality, bezbřehý smutek, apatie a odevzdanost bolesti vzpomínkou? Mohou tak hlubokou melancholii zažít děti v civilizované části světa třetího tisíciletí?
Název výstavy Cesty se kříží pod sny je obrazem z jedné Barbořiny básně. Obrazy ani texty nejsou veselé, přestože nepostrádají humor, pravdaže černý. Skrze noční momenty autorčina plátna hovoří o limitních stavech duše, dokážou zadržet okamžiky rozhodnutí a vytušíme i silnou vůli po životě. Noc dělí od sebe dny našeho života, bývá okamžikem klidu, kdy vše utichne a my se můžeme soustředit na svoje radosti a starosti. České umění 20. století zná několik nočních básníků a kreslířů. František Halas, Vladimír Holan, František Hudeček, ti všichni se o nocích toulali pod vlivem Saturnu. Noc se snadno může proměnit ve hrůzu. Filmové horrory rády využívají postavy dětí. Jsou nejděsivější.
Zdálo by se, že se v posledních letech Art Space NOV na téma dětství specializuje. Už jsme si prošli dobou druhé studené války se Simonou Blahutovou a ambivalencí dítěte u Jakuba Janovského. Zažili jsme čertovské dospívání s Janem Matýskem. Barbora Myslikovjanová se nepotřebuje vyjadřovat rozměrnými plátny, pro zkoumání jednotlivce ve vztahu k rodině a sourozeneckým vztahům bohatě stačí komorní formát. V centru pozornosti je osobnost tápající, nedospělá, a přece tak podivně vědomá si sebe sama a své pozice na prahu jiného světa. Kontextem se zdá být nocí či emočním chladem proměněné domácí prostředí, iniciační vody a černé lesy. Les symbolicky obsáhne dvě roviny, vnitřní život, to, co je zatím neznámé a skryté, spojené s nevědomím. A také kolektivní úroveň společenství. I když Barbora Myslikovjanová nekráčí v jejich stopách, můžeme její práci vnímat v blízkosti díla Egona Schileho nebo Marlene Dumas, umělců, kteří porozuměli bolesti a intimitě.
Barbora Myslikovjanová (1989, Čeladná, Frýdek-Místek) v roce 2016 absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru malby Michaela Rittsteina a grafiky Vladimíra Kokolii, kde navazovala na studium Užité malby na SUPŠ sklářské ve Valašském Meziříčí u Leszeka Wojaczeka. Pracuje akrylem na plátno či papír, kde kombinuje fixy, tuš, pastelky, tužky a olejový pastel. Věnuje se rovněž poezii, za niž získala řadu cen. Její práci jste mohli vidět na výstavě Holčička z odvrácené strany noci v holešovické Chemistry Gallery nebo v Art Gallery Luboše Jelínka v Chrudimi. Ladislav Kesner ji pozval k účasti na projektu Trauma / tíseň / extáze / prázdnota: Formule patosu 1900–2018 v Plzni, byla zastoupena také na nedávných Nadějných vyhlídkách, dítě v současném českém umění Otto M. Urbana v Doxu.
Martina Vítková