Co proběhlo

Ondřej Vicena (1988) prošel na pražských uměleckých školách řadou pozoruhodných ateliérů, na AVU školou Tomáše Svobody, pobýval v atelierech hostujících profesorů, Rakušana Markuse Huemera a Brita Johna Hilla, školou německé kurátorky Ruth Noack, na UMPRUM ateliérem sochařství Dominika Langa a Edith Jeřábkové nebo supermédii Davida Kořínka. Pracuje s estetikou současné postinternetové doby. Jestliže pro výstavu v GHMP byla důležitou krása, jako reprezentace moci a luxusu, jako fetiš – jak si poradí s prostředím, které není bílou krychlí, ale gotickým podzemím? Vicenův projekt směšuje myšlenku prodeje a merchandisingu ve formě obskurních gotických měšců, Flusserovu černou skříňku, morovou historii města Pardubic a megaslavné rappery Milion Plus působící v Pardubicích. Přijde Nik Tendo do Art Space NOV? A koupí si měšec? Dosavadní cesta Ondřeje Viceny prostorem vizuálních umění nasvědčuje, že v každém případě půjde o skutečné epické melodrama, možná i s trochou zpěvu. Nebo rapu. Výstava měla být otevřena v předvánočním čase, díky covidovému posunu ji můžeme zrealizovat až o pár týdnů později v roce 2021.
https://ondrejvicena.com/
Kurátor: Martina Vítková

Finalista ceny kritiky za mladou malbu a laureát ceny Gemaart Filip Nádvorník pochází z východočeského Broumova, studoval v Hradci Králové a v Ostravě, svůj diplomantský cyklus nazval Vidle a širočina. Je zastoupen například v ostravském projektu Dělník je smrtelný, práce je živá. Zaujal nás mezi absolventy uměleckých škol poslední doby svým originálním způsobem malby a překvapivými tématy. Edith Jeřábková o něm napsala: v 21. století umělec Filip Nádvorník znovu pokouší nalézt významovou a technologickou provázanost mezi profesí řemeslníka, dělníka, zemědělce a umělce. Pracovní motivy, figury komponované do obrazového prostoru formou minimalistických tvarů odkazujících ke kmenům stromů, pilám a sekerám už známe. Tuto etapu nyní věší na hřebík a z podzemního prostoru vytvoří stáje. Stále směřuje k jednoduchosti, folklóru, ale hmota už není klidná, nýbrž dynamická. V centru jeho pozornosti jsou koně, pastevci, sekáči, kováři a ženci, agrikultura. Kůň podaný mašinistickým způsobem působí spíše jako parní stroj. Bucefalos, Eclipse, portréty slavných koní jsou do dostihových Pardubic ideálním tématem.
https://www.instagram.com/filip_nadvornik/?hl=cs
Kurátor: Martina Vítková

Absolventka Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla v roce 2018 reprezentuje materiální i filozofický floating mezi obrazy, objekty, mizením a pohybem. Tentokrát autorka přichází s námětem, který od ní nečekáme. Pohybuje se mezi alchymií, mystikou a obratem ke světlu. K výstavě sama autorka napsala:
„To, co je dole, je jako to, co je nahoře a to, co je nahoře, je jako to, co je dole.“ Smaragdová deska
Vize výstavy pro Galerii Art Nov v Pardubicích je od počátku připravována jako site specific malířský projekt, který reaguje na samotné prostory galerie. Sklepní a členité historické prostory možná nejsou vhodné pro klasické závěsné obrazy, ale na druhou stranu oproti klasické „white cube“ s sebou přinášejí celou řadu významů a emocí. Jako bychom se v galerii nacházeli ve světě „pod světem“, uprostřed spletitých kořenů, z nichž vyrůstá náš svět. Prostor „pod“ odkazuje k podvědomí, symbolům a archetypům, ale o to víc nás nutí se dívat vzhůru, nutí nás pokusit se přinést do prostoru světlo. Světlo ne jakožto fyzickou formu, ale světlo jako obrat. Světlo, které nás vede k uvědomění, že kdesi nad námi se nachází prostor, v němž se zhmotňují naše představy a touhy – podobně, jako se kořeny mění v rostliny, které kdesi nad námi vytvářejí kvetoucí zahradu.
Smaragdová deska a „svět pod světem“ je přitom výchozím momentem pro samotnou výstavu hned v několika ohledech. Nejen, že pro plánovanou výstavu počítám s konkrétními odkazy na zobrazení nebe v hermetických sděleních či mytologiích, dlouhodobě ale pracuji s osobními archetypy, tvary, které máme každý z nás v podvědomí jako osobní symboly. Mapa myšlenek a pocitů, které ovšem nejsou náhodné, ale vycházejí z naší podvědomé paměti i kulturní historie.
Navíc Smaragdová deska je filozofickým základem hermetismu, který ovlivnil i alchymii – a jak píše teoretik umění James Elkins ve své knize What painting is, malba je vlastně také alchymystickým procesem. Čímsi, co umělce pohltí a co nesměřuje jen k samotnému výsledku – obrazu, ale i hluboké duchovní proměně. „To, co je dole, je jako to, co je nahoře a to, co je nahoře, je jako to, co je dole.“ Uspořádání obrazů je vytváření světa, který odráží principy a řád vesmíru.

https://www.petrasvecova.com/
Kurátor: Martina Vítková a Adam Hnojil

Autor se narodil v Pardubicích roku 1946, na konci šedesátých let ještě během studií emigroval do Švýcarska, kde se živil jako umělecký kovář a realizoval objekty do interiéru i exteriéru, spolupracoval s architekty. Dostal se až do blízkosti polohy švýcarského konceptu a konkretismu. Vytváří objekty, které znějí, vychází z fyzikálních vlastností materiálu, využívá jeho přirozených vlastnosti, stejně jako fyzikálních dimenzí světa, například gravitace. Jinou polohou jeho díla je práce s textem. Žije částečně v Pardubicích a částečně v Curychu. V Pardubicích se poprvé představil výstavou Echoes of Gravity v Galerii města Pardubic (GAMPA) v roce 2013. Výstava v Art Space NOV po sedmi letech ukáže, kam se tvorba autora posunula a nejen to, připraví divákovi zážitek, jaký může poskytnout pouze vchod do jiného prostoru v podzemí. Výstava byla plánována už na rok 2020, ale kvůli autorovu vážnému zranění jsme ji museli přesunout a nahradit výstavou Miloše Šejna, připravovanou na rok 2021.
http://www.gmpardubice.cz/seznamte-se-honza-dudesek
https://dudesek.ch/
Kurátor: Martina Vítková

Výstavní prostor Art Space NOV a jeho tým pořádal 5 let sympozia Umění a odpad – Odpad a umění. Téma plastů vychází z generálního tématu Pardubic, jímž je chemie a navazovalo na proslulé Tomanovo, Zeminovo a Kynclovo Artchemo z konce šedesátých let. Téma rezonovalo s dobou, plasty a jejich nadužívání se odrazilo všude ve společnosti, nejen v kulturní oblasti, školy dobře reagovaly na témata sympoziem nastíněná. Během pěti let přijeli do Pardubic pracovat zajímaví autoři – Josef Daněk, Petr Lysáček, Vladimír Kopecký, Martin Opl, Martin Zet, Marek Rejent, Robert Smolík, Jan Hendrych a odlišné skupiny autorů, scénografové, sochaři, filmaři nebo skláři. Nyní je evidentní, že plasty jsou všude. Rozhodli jsme se tedy změnit způsob, ale nikoli cíl, další sympozium se bude věnovat přírodním materiálům a environmentálním přístupům. Stěžejní osobností, která přijala naše pozvání je Miloš Šejn, jež se v galerii objevil už jako vystavující a performer (společně se svými žáky Davidem Helánem a Jánem Valíkem), přivede dva své žáky, skupinu doplní pardubická autorka Vladana Hajnová, umělec zabývající se nalezenými přírodními objekty Jakub Dvořák. Poslední účastník měl být ze zahraničí, ale možná ho budeme muset nahradit domácím autorem. Tvůrčí tým sympozia bude složen ze 6 osobností různého založení, aby došlo ke spolupráci, ale také k diverzitě. Galerie má pro téma přírody již zkušenost s některými výstavními projekty, například s výstavou Komponenty ostravského Libora Novotného nebo jednodenní performancí Wooden web. Součástí sympozia bude také workshop s Jiřím Zemánkem, o jehož máchovském putování krajinou vznikl letos film. Dvojice Šejn + Zemánek byla pro druhou polovinu 80. let v alternativní sféře ve východních Čechách klíčová. Zájem o environmentální tvorbu a sympozium jsme měli už loni, bohužel nám situace nedovolila sympozium zrealizovat.
Kurátor: Martina Vítková