22. 12. 2014 – 16.1. 2015
Aleš Roleček se narodil roku 1958. Vystudoval střední zemědělskou školu; v roce 1987 byl přijat na bohosloveckou fakultu v Litoměřicích (to už byl dva roky tajným členem jezuitského řádu), krátce před dovršením studia opustil fakultu, odešel i z řádu a pracoval jako správce sbírek Východočeské galerie. Od roku 1996 vyučuje filozofii a dějiny umění na Prvním obnoveném reálném gymnáziu v Libni. Koncem 80. let založil v Pardubicích list Nohama napřed – časopis posledních věcí člověka, přispívá do revue Souvislosti a Muzejního věstníku, vydal knížku barokních fantasmagorií Postmortálie apod. Spolupracuje s Divadlem Archa, na základě jeho koncepcí a scénářů vznikly inscenace Marné tázání nebes, Pocta Antonínovi Koniášovi, Bedřich Bridel a nedávno Čajovna KarMa.
V NOVu přestaví výstavu Ryba, hlubina, lotosy. Tušové znaky věcí a obrazy rozpité na papíru. Na námět čínských textů a japonských emoci: Ryba nemá opouštět hlubinu a lotosy mají vyrůstat z bahna.
„Kaligrafie úzce souvisí s materiálem, který používá, což je papír a štětec, a tak vlastně souvisí s kreslením. Ne s malbou: písmo se blíží čínskému pojetí obrazu, a ten je spíš kresbou, obrysovou kresbou. — Další souvislost je mezi kaligrafií a literaturou: literát, který zvládá malbu, zvládá i kaligrafii, a naopak. Však se oba vyjadřují téměř stejnými znaky. — A kaligrafie samozřejmě souvisí i s náboženstvím. V kaligrafii platí „nomen-omen“, což znamená, že značka-ideogram skutečně vyjadřuje podstatu příslušné věci: jestliže ovládám značku, ovládám zároveň podstatu věci. Zkrátka: znak je schopen v sobě zachytit něco makrokosmu a vtělit to do svého mikrokosmu; znaky se dá vyjádřit univerzum…“
Aleš Roleček
