Co proběhlo

Doprovodný program k výstavě Davida Helána Těžká váha malby. Freejazzcorová smršť v podání poměrně nové, ale už nyní legendární kapely FRISK!

David Helán: Těžká váha malby

Obrazy, performance

 

6. 5. 2016 – 30. 6. 2016
   otevřeno út – pá: 14 – 18 hodin

 

Vernisáž:  6. 5. 2016  v 19.00 hodin, performance autora a Miloše Šejna

 

David Helán dokončil v roce 2010 studia v Ateliéru konceptuální tvorby AVU u profesora Miloše Šejna. Během studia absolvoval několik stáží, například na prestižní Cooper Union v New Yorku, dále na Middlesex University v Londýně, stáž v intermediálním ateliéru Profesora Milana Knížáka, a další. Mimo jíné se účastnil tvůrčích pobytů a rezidencí, a to zejména v Bulharsku, Polsku, v rakouském MuseumsQuartier, či v Českém centru Bukurešť v Rumunsku, kdy mnohačetně reprezentuje Českou republiku. Jeho tvorba jde napříč medii, v uplynulé době zaměřuje se zejména na uměleckou performanci, kde pospolu s filmovou tvorbou, široce popisuje možnosti zacházení se světlem. V současné době dokončuje vypracování grantu tvůrčího stipendia přiděleného na roky 2013/15, kdy postihuje šíři utváření takzvaných LP, dlouhodobých, ale zároveň neukončitelných projektů, jimiž jsou zejména vypracování a vydání specifického slovníku Symfonia tři v českém a anglickém jazyce, a celovečerního filmu pojmenovaného Budoucnost patří héliu, jež je v pravém smyslu filmem o světle doplněným o titulky. Helán má v současnosti za sebou sto výstav a padesátku skupinových nebo solo performancí v Česku a zahraničí. Hned s dokončením studia, mimo jiné, postupuje do finále evropské soutěže diplomových prací Startpoint a do národního kola soutěže Henkel Artaward.

David Helán.

Rozptyl Helánových performancí je velmi široký perfórmensch  .

V performance – akcích používá koncentraci propojení: konkrétního místa, prostoru (interiér, exteriér); věcí, předmětů; vlastních děl v široké škále médií (fotografie, video, objekt, instalace, malba, text a další); i zapojení samotného diváka do jeho akce. Pracuje s velkou dávkou osobitého humoru, vtipu a také nadsázkou.

Velmi důležitým prvkem je napojení na práci s textem, slovem, či větou, komunikací a vazbou na interpretaci vlastního výtvarně autorského slovníku, ve kterém rozvádí své umělecké výstupy, ale i naopak z textu zhmotňuje a odhmotňuje v určitou akci. Improvizací, momenty překvapování a přítomným znepokojováním v dané situaci, dosahuje důležitého, potřebného zájmu a pozornosti publika. I přes velkou míru osobité improvizace v konkrétní performanci rozvíjí Helán předvymyšlené tělo vystoupení, které právě komickým způsobem odhaluje a rozpracovává tímto vystoupením.  V některých případech zdůrazňuje apel tématu k místu, v souvislostech s podtextem historie i současnosti, anebo také v důsledné mystifikaci pro podpoření komična.

Helánův výkon může být a je vším, co si připustíme, každý moment, každý pohyb, gesto, či slovo se stává v jeho přítomnosti artistickým výkonem ekvilibristy. Helán je performativní aktivista, art – lingvista, um – pro – fórista a v tomto smyslu předvádí svým přístupem nekonečnou hru a narušuje tak žití „všední“ reality.

Helán má elán.                                                                                                                                          Vojtěch Skácel

 

Miloš Šejn (1947) performer, vizuální umělec, 1990 – 2011 profesor AVU, jehož klíčovým tématem je krajina. Pracuje s různými médii – malbou, fotografií, instalací, ale i tělesným pohybem. Připravil řadu domácích i zahraničních výstav a performancí.

 

Performance Davida Helána a Miloše Šejna při vernisáži

 

 

 

21. března   10:00 – 19:00

WOODEN WEB
instalace, prezentace, performance, v prostorách Art Space NOV .
V základu skupinové výtvarné aktivity WOODEN WEB je metaforická představa, společně budovaného DŘEVNÉHO MODELU INTERNETOVÉ SÍTĚ.
Akce se zúčastní i mladí autoři z České republiky,USA, Irska a Slovenska, z okruhu spolupracovníků projektu „WOODEN WEB“, kteří speciálně pro prostorové podmínky galerie resp. přilehlých venkovních prostor (dvorku) připraví instalaci a následnou prezentaci vybraných částí projektu.
Komicko-absurdní hra absurdní povaha projektu je pro vyzvané mladé autory záminkou otevírající prostor plurálnímu, kreativnímu přístupu k tématu post-internetové podoby komunikace.
Iniciátorem a garantem projektu je výtvarník a vysokoškolský pedagog Josef Daněk

Fotoreport:

5. února 2016 ve 20:00

Doprovodný program k právě probíhající výstavě Nikol Kutíkové s názvem Safe Passage.

Hutné, niterní, brutální didjeridoo beaty ve spojení s neopakovatelnou atmosférou sklepní galerie Art Space Nov.

Vstupné dobrovolné

Tohle prostě musíte zažít!!

Začněme historickou analogií: Když byl v lednu roku 1938 „otec konceptuálního umění“ a mág Marcel Duchamp přizván k účasti na Mezinárodní expozici surrealismu v pařížské Galerii Beaux-Arts, rozhodl se zde realizovat dílo, které spočívalo v zavěšení 1200 pytlů od uhlí ke stropu. Instalace, z níž se neustále k zemi snášely zbytky uhelného prachu, byla (spolu s dalšími rekvizitami) situována v hlavním sále galerie, který byl pro tento účel zatemněn, takže návštěvníky bylo nutné u vchodu do expozice vyzbrojit kapesními svítilnami, aby se vůbec mohli v prostoru orientovat.
Duchampův „environment“, který zároveň převracel kategorie „nahoře“ a „dole“, jakoby rovněž evokoval melancholickou atmosféru interiérů umělých grott, jaké bývaly nedílnou součástí renesančních či manýristických zahrad a zámků. Patrně nikdo z diváků mondénně přihlížejících vítěznému tažení surrealismu v umění – a možná, že ani jasnozřivý autor instalace – tehdy nemohl předvídat, že o několik desítek let později dojde na jiném místě k opětovnému spojení obou klíčových elementů instalace – tmy a uhlí. I když v příznačně pozměněné a do jiného média transformované podobě. Ve skutečnosti tento návrat není až tak překvapivý, uvědomíme-li si, že zde setkáváme s okultními tématy par excelence, které existují v jistém smyslu mimo čas a prostor a neplatí pro ně tudíž nějaká preferovaná dějinná situovanost.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy se průnik obou témat znovu probudí k životu a nalezne svůj nový výraz v komplementárním spojení cyklů dvou autorů Jana Steklíka (Uhlí) a Josefa Daňka (Tma). Oba tvůrci tak vlastně po mnoho let nezávisle na sobě zpracovávali nevědomky každý svůj díl (až do této chvíle) latentního celku. Oba přitom shodně tvořili s nutkavou, racionálními prostředky nevysvětlitelnou posedlostí, jakoby pracovali na příkaz nějaké vyšší bytosti. Jejich dominantním médiem se stala kresba, navíc pojímaná napůl jako určité privatissimum. Petr Ingerle

Pro Jana Steklíka (nar. 1938, kreslíř, ilustrátor, malíř, performer, spolu s Karlem Neprašem spoluzakladatel Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu) může kresba představovat komplexní souhrn několika mizejících znaků, záznamů materiálních stop. Autor pozvedá a humanizuje svět obyčejných věcí, vytváří nenápadné absurdní struktury. Znejišťuje diváka tím, že průběžně uplatňuje nejrůznější systémy v jediném díle, ale nikoliv v zájmu nějakého „surreálného“ efektu ale „humoru bez vtipu“.

Josef Daněk (nar. 1961, performer, kreslíř, autor plastelínových obrazů a objektů z tavených plastů, s Blahoslavem Rozbořilem autor scénických performancí) se ve svých kresbách pokouší zkoumat a narušovat princip diferencí (např. figury a pozadí), které jsou s každou linií mimovolně vytvářeny díky vizuálním konvencím. V rámci svého meditativního přístupu ke kresbě preferuje „samovytváření“ černé plochy zbavené zobrazivého principu.

Vernisáž: 8. 3. 2016 v 18.00 hodin, úvodní slovo pronesou Duňa Slavíková a Petr Ingerle, zahrají Michal Hrubý a Zdeněk Závodný /saxofony/