Co proběhlo | Art Space NOV

vernisáž ve čtvrtek 5. září 2024 v 18.00
výstava potrvá do 12. října 2024

„Orba procesí – slovo orba zastupuje princip naší transformace prožitých vjemů do tvorby a potřebu jejich „zorání“, aby bylo možné zasít ty další. Zároveň jde o odkaz k určité „romantizaci“ starých technik a postupů. „Procesí“ v názvu funguje významově (spíš než církevní zástup lidí – což je původní význam slova) zástup těch nezpracovaných vjemů, atmosfér, témat atd., které je potřeba zorat, aby bylo možné opět zasít. A jde v něčem o cyklický proces „ / Štěpán Blaschko

Na první zářijový čtvrtek se ve výstavním prostoru Art Space NOV otevírá výstava dvou studentů ateliéru grafiky a ilustrace na pražské UMPRUM, Štěpána Blaschka a Jozefa Virányie. Přestože vystupují jako tým, mají svůj individuální rukopis a svá témata. Štěpána Blaschka oslovují temná šumavská místa, novoromantické krajiny, Sudety. Tajemno přírody, psychedelická hudba, odpojení se od civilizace. Vystavuje rámovaná i nerámovaná plátna, maluje na prostěradla. Zaujal ho koncept liminálních prostorů, prázdných a opuštěných míst, děsivých, surreálných, vyvolávajících nostalgii. Průchodů a meziprostorů chápaných i v psychologickém významu přechodů mezi etapami lidského života. V souladu se šumavskou lokalizací svého ateliéru jsou na obrazech hřbitovy, výklenky, starosvětské symboly, polomy, kůrovec. Jak říká autor: Sedíš v noci a koukáš do lesů.

Na rozdíl od Štěpána Jozef Virányi vyrůstal v eklektickém velkoměstě, což se do jeho tvorby propisuje tematickým rozstřelem a fascinací majestátem velkých formátů. Jeho hlavním obrazovým jazykem je nereprodukovatelná grafika – monotypie a kresba. Mezi oblasti jeho zájmu patří také psané slovo, spíše popisovatelské než spisovatelské (jak sám říká) a skladba elektronické hudby, víc experimentální než poslouchatelné. Mimo hudbu si zakládá na výhradně analogových postupech, v čemž mu je UMPRUM optimálním prostředím pro zkoumání a osvojení všech grafických technik (litografie, ofset, sítotisk, hlubotisk, tisk z výšky) včetně ruční sazby. Jozef rozvíjí možnosti klasických technik grafiky a kresby. Jeho přístup je spíše abstrahující, nenapodobivý, občas se kresba dotkne figury, věci, symbolu a zase se volně vzdaluje.

Monotypie, grafický list vytvořený bez matrice, je pokaždé originálem. Existuje mezi grafikou a kresbou nebo malbou. Na jakoukoli nesavou desku natřenou barvou grafik přiloží papír obrazovou stranou napřed. Tlakem vyvíjeným z rubové strany dochází k přenosu barvy z desky na papír. Postup umožňuje téměř nekonečné množství variací. Podoba výsledného obrazu záleží nejen na kresbě, ale i na matérii barvy a na nástroji, s nímž se papír přitlačuje k desce. Princip monotypu zaujal v minulosti například Paula Kleea.

S novou generací studentů na UMPRUM přichází i přehodnocení role kresby v knihách. Autoři dávají přednost hlubšímu propojení obou složek, s důrazem na vizualitu obrazu a písma. Pracovní metodou je experiment. Výsledek lze popsat jako autorskou knihu a autorský tisk. Pro Art Space NOV oba autoři připravili neotřelou instalaci prací nejen na papíře. Vyhnuli se rámům a klipům, pod sklem totiž zaniknou mnohé jemnosti, které si užijeme, když si grafiky a kresby prohlížíme bez průhledné bariéry. Nebojí se prosvětlení papíru a plátna nebo zavěšení v prostoru, čímž vznikají nové možnosti interpretace. Nelineární řazení jednotlivých fragmentů narativu překračuje zavedené modernistické principy. Název výstavy odráží nutkání obou neustále něco vytvářet. Tvůrčí práce je pro Jozefa Virányie a Štěpána Blaschka neustálým a nikdy nekončícím procesem. Pohání a inspiruje je žitá zkušenost, orba vjemů, orba života. I když teď na podzim je napřed čas na dožínky…

Jozef Virányi (2001 Praha) absolvoval pražskou střední průmyslovou školu grafickou. Studuje na UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafiky u Juraje Horvátha a Michaely Kukovičové. Absolvoval stáž na katedře volného umění v intermediálním ateliéru Michaela Pěchoučka a Dominika Gajarského. Je součástí tříčlenného hudebního uskupení Sako sako s Jakubem Čapkou a Štěpánem Blaschkem. Aktuálně se účastní výstavy Zahrady rajské, štěpné a zpustlé, Příroda a krajina v historické i současné ilustraci v Galerii Klementinum Národní knihovny ČR.

Štěpán Blaschko (1999 Prachatice), vyrostl ve Vimperku, prošel dřevařskou školou ve Volyni v oboru interiérový design, v době lockdownu pracoval jako lesní dělník v boubínských lesích, poté studoval germanistiku a výtvarnou výchovu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Aktuálně je studentem pražské Uměleckoprůmyslové školy v ateliéru ilustrace a grafiky. Absolvoval stáž v typografickém ateliéru školy a je frontmanem performativního hudebního uskupení Sako sako. Vizuálně spolupracuje s kapelou Sýček. V minulém roce se oba společně účastnili festivalu Vivat vila IV v Prachaticích, kde z rezidenčního pobytu vznikla jejich první společná výstava.

Martina Vítková