Téma roku O kresbě jako blízké společnici – navazuje na Lockdown Survivors (2021) a Vita nuova (2020). Kresba je nejstarší umělecké médium, nás zajímá její role v individuaci člověka. Všichni letošní vystavující kreslí, ne vždy však tužkou na papír. Všechna ostatní média vyžadují přípravu, pracují s konceptem, artefakty jsou promyšlené – kresba taková být může, ale často není. Kreslit se dá nejen ve dne, ale také v noci, v přítmí lampičky, kresbou nerušíme své blízké, když máme starosti, úzkosti a neklid a nemůžeme spát. Kresba je první, jíž svěříme svůj vnitřní svět. Kresba se dá zároveň rozvinout do veřejného prostoru i kamkoli jinam se naše mysl a tělo vydá. Zachytí to, co v nás zůstává z dětství, dospívání, rituály, sny, vize i kontakt s mimozemskou civilizací. Kresba si vytváří svou vlastní divadelní scénu. Zkouška možností kresby je přirozenou expanzí ducha. Jakub Janovský se od kresby dostal ke zdem a objektům, Jan Matýsek používá video i dočasné objekty k vykreslení dospívání, individuace. Performeři kreslí tělem v prostoru, Pavel Dušek počmárá město svými pokusy kultivovat společnost…
V letošním roce si připomínáme také pardubický fenomén generace umělců 60. let, tzv. Staré psy – jejich současníkem je Václav Sokol, spřízněný životem, Pavel Dušek je spřízněn materiálem (beton). Většina účastníků má vazbu na Východní Čechy, domácí v letošním programu zastupuje Skála, Šrámková a Dušek, na dohled na Vysočině vyrůstal Jakub Janovský. Václav Sokol byl v Pardubicích díky svému přátelství se Starými psy jako doma.
V šesti sympoziích minulých sedmi let jsme se pokusili „přijít na kloub“ univerzálním problémům lidstva (příroda, plasty), jež člověka zasahují a přesahují. Ve výstavách se obracíme k člověku, jenž není jen jednotkou společnosti, ale živou, myslící, cítící, dýchající bytostí se spirituálním neklidem. Sestup do podzemí galerie této interpretaci pomáhá. Výrazem vnitřního hledání je kresba. Kresba je zároveň jasnou komunikací.
1 leden ROBERT SKÁLA Vybrat moře kávovou lžičkou
Výstava tvůrce art brut obrazů a kreseb Roberta Skály (1957-2020). Skála měl v Pardubicích tři výstavy – dvě v rámci aktivity psychologické a psychiatrické komunity Týden duševního zdraví a jednu z popudu Skálova gymnaziálního profesora. Žádnou skutečně institucionální. Robert Skála nepovšimnut zemřel v roce 2020 stejně osamoceně, jako žil. Zanechal po sobě podivuhodné dědictví víc jak 150 očíslovaných obrazů dvou kolekcí: Tvorové a Znaky – zářiče. V odkazu je také řada kreseb, z nichž zvláště ty drobné jsou velmi, velmi intenzivní. Skála nepatří mezi renomované tvůrce art brut, přesto se na něj řada dubuffetovských i pozdějších (Alena Nádvorníková, Terezie Zemánková) charakteristik umění vznikajícího in marginem společnosti vztahuje. S uchopením díla na hraně mezi více světy Art Space NOV pomáhá psychiatr Tomáš Hejzlar.
Kurátor: Martina Vítková, Tomáš Hejzlar
2 10. Února – 26. března VÁCLAV SOKOL SKLENICE A JINÉ PRÁCE
Malíř, kreslíř, grafik, typograf a autor betlémů Václav Sokol se narodil 19. září 1938 v Praze v rodině architekta Jana Sokola, někdejšího asistenta Le Corbusiera. Jeho bratrem byl známý filozof a ekonom Jan Sokol. Václav Sokol v letech 1953–1957 vystudoval střední Výtvarnou školu v Praze společně s pardubickými Starými psy (Josef Procházka, Jiří Lacina, Alva Hajn, Bedřich Novotný a František Kyncl). Kvůli svému třídnímu původu a vyznání nebyl přijat ke studiu na vysoké škole. Pracoval jako pomocný knihovník v Památníku národního písemnictví, v propagačním oddělení a jako vrátný podniku Stavby silnic a železnic. Podepsal Chartu 77. Spolupracoval na typografické úpravě knih (Nakladatelství Triáda, Divadelní ústav) a časopisů (Architekt), píše o výtvarném umění do Katolického týdeníku, Perspektiv a Revolver Revue. Publikoval řadu knih a textů o umění (Čítanka), svými ilustracemi doprovodil biblické texty a Orbis Pictus J. A. Komenského. Je autorem betlémů do kostelů v Odolena vodě a Ústí nad Orlicí. Ve volné tvorbě pracuje s figurací i abstrakcí. Václav Sokol zahajoval Starým psům řadu výstav, přichází čas splatit dluh a ukázat také jeho práci, převážně kresby, v nových souvislostech. V podzemní galerii ovšem zůstává stále v undergroundu. K výstavě plánujeme besedu s autorem o zrání k umění v padesátých letech i později.
Kurátor: Martina Vítková
3 31. BŘEZNA – květen TEREZA ŠRÁMKOVÁ
Autorka studuje Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha 2 Tomáše Hlaviny, pochází z Hradce Králové, kde měla svou první samostatnou výstavu ve výlohách walkthrugallery v podchodu. K sochaři ale patří hmota a prostor. Nepochybujeme, že se betonová zvířátka Terezy Šrámkové ve sklepním prostoru Art Space NOV rychle a snadno zabydlí. V soše Drak okusující si nehet, Lázeňská hyena, Vlkodlak, Plivník, tapír, v tělech různých jelenů a fantastického pana Lišáka promlouvá autorčin zájem o otázky spojené se soudobými společenskými, existenciálními a environmentálními problémy (např. nukleární energie). Autorka k sochám zoomorfních bytostí přistupuje jako ke znakům symbolické řeči určené ke kritice světa, v němž žijeme. K vyjádření obav, či rovnou obžaloby environmentální povrchnosti a nedůslednosti, či rovnou lhostejnosti populace, k upozornění na manipulaci médii a velkými společnostmi, ať už státními nebo soukromými. K divákovi hovoří obrysovou kresbou, hmotou i rozpohybovanými krátkými videi, jde o sochy s výmluvným povrchem i materiálem. Autorka se věnuje také grafice, získala cenu za malý formát ve studentské soutěži Grafiky roku 2019.
https://www.instagram.com/tera.sram/
Kurátor: Martina Vítková
4 červen – červenec JAKUB JANOVSKÝ
Jakub Janovský (1984, Jihlava) absolvoval ateliér kresby Jitky Svobodové na pražské Akademii výtvarných umění v roce 2010. Nepatří mezi začínající umělce, o jeho výstavu jsme měli zájem už před několika lety, ale vhodný čas přišel až teď. Janovský pracuje převážně s kresebnou černou linkou v obrazech a také objektech a instalacích. Začal vstupem pomíjivých figurálních kreseb do veřejného prostoru. V jeho pojetí je kresba univerzální prostředek, velmi svobodný, téma těží z dětství, dospívání, zasvěcujících rituálů, nedospělé škodolibosti. K vyjádření používá davové scény, fenomén skrývání tváře, maskování, ale i starý tradiční formát zátiší. Přistupuje k tématu prostřednictvím svého alter ega, dospívajícího kluka. Postojem dospělého autora je krutá ironie, staví se proti dogmatismu, ideologii, násilí, manipulaci. Reinterpretuje ikonické malířské motivy, často se objevují kacířské špičaté klobouky (Goya), ne nepodobné těm, co nosí členové Ku klux klanu. Vnímá to, co je archetypální a nadčasové. Jeho médiem jsou kombinované techniky na plátně, kresba injekční stříkačkou a silikonem, silikonové rámy, ale i smalty a další materiály.
Kurátor: Martina Vítková
5 srpen – OPEN PUB, FESTIVAL PERFORMANCE
Po šesti ročnících sympózií, jež se zabývaly plasty a stavem přírody, se vracíme k lidské duši a tělu prostřednictvím festivalu performance. Také proto, že momentálně nemáme k dispozici prostor, kde by pozvaní umělci pracovali. Musíme si vystačit s plochou galerie a dvorkem v průjezdu, kde se konají vernisáže a jiné doprovodné programy. V závěru prázdnin vybude krátký čas pro výstavu, ale dostatečný prostor pro unikátní performativní festival. V krátkém časovém úseku několika dní se divák v prostoru ART SPACE NOV setká se záznamy performativnch videí vybraných účastníky a posléze i s těmi natočenými přímo na místě během probíhajících performancí. Ve výběru účastníků figurují: Jiří Surůvka, kmet Batman a klasik žánru, spřátelené královéhradecké uskupení Art Division Team Victory Nox, jehož doménou jsou velkolepé hudebně, vizuálně, zvukové, filozofické a antropologické performace. Na své performativní období se rozpomene pardubický Adolf Lachman, další performery a performerky vybereme v průběhu roku. Návštěvníkům nabídneme hedonistický prvek otevřené hospody, jež nakrmí zájemce performativní stravou, uměním v těle, mysli a prostoru. Vnímáme-li performanci jako kresbu tělem, jde o nejméně hmotné umění a důvod k IRL setkání.
Kurátor: Martina Vítková
6 září – říjen JAN MATÝSEK FUJTAJXL
Jan Matýsek (1994) se narodil v Krnově, studoval scénografii v Brně u Jany Prekové, kresbu na FAVU u Svatopluka Mikyty. Letos ukončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru nových médií II u Anny Daučíkové a po té u Kateřiny Olivové a Dariny Alster. Jeho diplomová práce vystavená na AVU v září 2021 nás nefalšovaně okouzlila. Matýsek v ní zkoumá osobní a zároveň psychologický pojem individuace. Hlavní figurou videa a prázdného kostýmu umístěného na zemi jako krbová předložka je autorovo alter ego, flirtující průvodce dospíváním, svůdce čert Fujtajxl. Rámcem je molitanové prostředí fiktivně mystifikačního dětského televizního studia Kamarád. Či spíše studia Fujtajxl. Matýskovi nejde v žádném případě o pohádky, spíše o mýtus. Fujtajxl – můj vnitřní čert, se pohybuje podobnými cestami jako bytosti Matthewa Barneyho. Matýsek mu ale nenabízí žádnou Státní operu, ostrov Man ani Chrysler Buiding, spíše psychologický stav dětství. Pro videa a instalace si sám si vyrábí všechny kostýmy, scény a rekvizity. Spolupracuje se skladatelkou Natálií Plevákovou a režisérem Markem Mrkvičkou. Jeho obsese narativem ho vedla k videu Leviatanův mokrý sen, nablýskané taneční estrádě v hlavní roli s chtonickým božstvem hlubin, vaginálním Vodníkem z Rusalky. Matýsek používá metodu rozpomínání. Výsledkem je cosi na pomezí divadla-performance a scénografie-instalace. V podzemí Art Space NOV nainstaluje aktuální aktualizovaný stav svého flirtujícího podvědomí. Jsme zvědavi na nezobrazivé obrazy, avšak obrazotvorné představy, jež budou zpívány, hrány, tančeny, podupávány a všelijak vysílány a vyvlněny do prostoru percepce.
http://jan-matysek.tumblr.com/
Kurátor: Martina Vítková
7 listopad – prosinec PAVEL DUŠEK
Pavel Dušek, Absolvent ateliéru malby Michaela Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění, laureát ceny kritiky za mladou malbu v roce 2021, se narodil v Hradci Králové v roce 1992. V pubertě ho silně ovlivnil Banksyho film Exit Through the Gift Shop. Postupem času jsem se snažil transformovat malbu, aby mohla jít ven. Inspiruje se počítačovými hrami, chůzí, krajinou, pobytem v Nepálu. Věří, že Umění společnost kultivuje. Vytváří obrazy a betony, svého druhu reliéfy, které lepí do městského parteru. Kromě toho, že klasicky maluju, snažím se proniknout do veřejného prostoru prostřednictvím určitého druhu street artu. Jeho cílem je vytvořit street art, který je tak sofistikovaný, že ho i široká veřejnost pozitivně přijme a zcela zapomene na škatulku ilegality a vandalismu. Jeho práce jsou ve veřejném prostoru v Praze (cca 80 desek), Berlíně, Benátkách, Jakartě. V Pardubicích beton k malbě na pomezí reliéfu používal v osmdesátých letech Alva Hajn. Výstava bude vítanou možností jak rekontextualizovat dílo zdejší ikony, jež se uzavřelo ještě před narozením vystavujícího umělce. Hajnovu malbu dodnes nezaschlými barvami ve svém projektu pro 4+4 dny v pohybu znovu uvedl do povědomí mladší generace Vít Havránek.
Kurátor: Martina Vítková
8 prosinec 22 – leden 23 KAROLÍNA NETOLICKÁ
Snažím se zobrazovat environmentální problémy, které jdou ruku v ruce s odcizením od přírody. Říká studentka pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru kresby Jiřího Petrboka Karolína Netolická (1993) a odcizení ve svých kresbách symbolizuje bariérovou páskou nebo péřovou bundou a igelitovými sáčky. Vadí jí, že jsme spotřebiteli tělních pokrývek jiných druhů. Její inspirace pochází z etologie, studia chování živočichů, ale také z filozofické literatury, od Hannah Arendt a Konráda Lorenze, po myšlenky korejsko-německého filozofa Byung-Chul Hana, jenž je autorem pojmu společnost únavy. Temné vize Karolíny Netolické vyjadřují komunikační úskalí a bariéry, nefunkční dialog. Jejím tématem je atmosféra ticha, vnější versus vnitřní prostředí, a jejich takto vznikajících konfliktů na formování živých bytostí. Tmu vnímá jako generátor ticha. Kontrast mezi tmou a světlem chápe symbolicky. Zajímá ji mytologie, napůl ta stará, kterou studoval Frazer, Campbel, Jung a Eliade a z velké části také nová, jak ji zachytil třeba seriál Američtí bohové podle Neila Gaimana. Postavy na jejích velkoformátových kresbách procházejí iniciačními zkouškami, zápasy o stav světa na život a na smrt. V sérii Plastový svět představuje svět jako skákací hrad, kde je všechno možné, žádné hranice neexistují. Ke kresbě používá měkký pastel a mikrotužku. K právě ukončenému sympoziu Naplavené a odplavené jsme vybírali autory, kteří pracují s přírodními materiály. Karolína Netolická se pohybuje v tradičnější verzi umění, přesto základem jejích kreseb jsou podobné otázky: Je člověk ve vztahu k přírodě pouze pasivním konzumentem? Jak může umění změnit lidský vztah k přírodě a celému životnímu prostředí? Existuje alternativní cesta?
https://www.karolina-netolicka.cz/
Kurátor: Martina Vítková
